pátek 26. srpna 2016

Oddechový den v ZOO


Přicházím s dalším fotočlánkem, které mě nejenom baví tvořit, ale vidím, že vás je baví číst. A to je ta nejlepší kombinace.
Jak jistě víte, před pár měsíci (to nějak letí) jsem se začala věnovat trochu vážněji focení.  Ze začátku jsem pokukovala po nějakém systémovém kompaktu od Olympusu, ale táta mi na dobu neurčitou půjčil svoji zrcadlovku Canon EOS 1100D a já jsem začala zjišťovat jaký je to pocit fotit se schopnějším přístrojem. A byla jsem ztracená. Zjistila jsem, že zrcadlovka je to, čím chci fotit. Dokonce jsem přestala používat automatiku a začala jsem si parametry nastavovat sama. Učím se nové věci, chodím na přednášky a workshopy. Je to nový koníček, který mě úplně pohltil. A po jednom fotografickém workshopu jsem zjistila, že když se chci dál posouvat a fotit to, co mě baví, kromě základního objektivu 18-55 mm, se potřebuji dovybavit teleobjektivem. A tak jsme s tátou vybrali Canon EF-S 55-200 mm teleobjektiv, na který mi dokonce přispěl a já mu chci touto cestou ještě jednou poděkovat. Je to tento rok pro mě ten nejlepší dárek, jaký jsem dostala. Mám z něho obrovskou radost.

neděle 21. srpna 2016

Vítejte ve světě podivna

Suomikumma, případně Finnish Weird, u nás finské podivno, je označení žánru povídek, které se nacházejí v této útlé knížce s názvem Lesní lišky a další znepokojivé příběhy.  Jde o sbírku fantastických povídek různých finských autorů. Tento žánr nabírá v posledních letech na popularitě, nejenom v samotném Finsku, kde vychází z literární tradice či domácích legend a mytologie, ale začíná se vydávat i v zahraničí.


Je skvělé vidět, že se zvyšuje popularita příběhů, které rozvíjejí  fantazii čtenáře. Minulý rok jsem se vám takto nadšeně rozplývala nad svým objevem knihy, která byla zařazená do žánru magický realismus. Šlo o knihu Literární spolek Laury Sněžné, jejíž recenzi si můžete přečíst tady. Dokonce povídka od autora, který má na svědomí Lauru Sněžnou,se nachází i v Lesních liškách, což mi udělalo velkou radost.
Tato útlá antologie fantastických povídek vznikla na překladatelském semináři oddělení finských studií na Karlově univerzitě v Praze a jeho vzniku můžeme děkovat nadšeným studentům, kteří se rozhodli, že si tyto příběhy zaslouží vydání i v České republice.

sobota 20. srpna 2016

Šumava nejkrásnější



Někdy se věci nedějí tak, jak bychom si přáli, a jak jsme si je naplánovali. To je prostě život. A je jenom na nás, jak se k tomu postavíme. Můžeme plakat, anebo nadávat na celý svět, anebo se můžeme oklepat a snažit se k dané situaci postavit s odhodláním, vytěžit z ní maximum. Měla jsem tak trochu bláznivý červenec, staly se věci a vyskytly okolnosti, které se někdy bohužel stanou, a my jsme byli donucení zrušit plánovanou dovolenou v Itálii s kamarády. On musel pracovat a já jsem nečekaně měla hrozně moc volna a nevěděla co s ním. A tak mě Jeho rodiče pozvali, abych jela s nimi a jejich přáteli na týden na chatu na Šumavu, do prostředí nádherných Jeleních vrchů. Souhlasila jsem. Šumavu miluji a ráda tam trávím čas.
 A tak místo Itálie byla Šumava. A já, cyklistka, jsem se ocitla na Šumavě bez kola (nešlo to logisticky nijak zařídit), chodila jsem, sbírala houby a borůvky, běhala jsem v rámci rozcvičky i před deštěm a hodně jsem fotila. Hrály se společenské hry, zpívalo u táboráku a koupalo v potoce. Oddechovala jsem, četla jsem si, psala a společnost mi celý týden dělala skvělá knížka Poslední kabriolet. Nebudu se ale tvářit, že to byl ideální týden, občas nám pršelo, někdy si někdo trochu skočil do vlasů, ale i tak to byla úplně skvělá dovolená, kterou jsem si užila. A jaká byla moje obrovská radost, když na prodloužený víkend dorazil i zaneprázdněný On a dovezl mi kolo. Ani jsem nevěděla, z čeho se mám radovat víc. To mi už pak ke štěstí nechybělo vůbec nic. A jak jsem byla nešťastná, když jsem zjistila, že se do Itálie nepojede, tak jsem pak byla šťastná na Šumavě. Krásná příroda, čistý vzduch, pohyb a relax.
Protože jsem celou dovolenou fotila, mám tu pro vás připravený výběr fotek.

A jaká byla vaše dovolená? Dopadla podle vašich představ?

středa 10. srpna 2016

Richard Krauz opět zasahuje

Mám ráda detektivky a slovenský spisovatel Dominik Dán patří mezi mé oblíbené autory. Když jsem nejnovější detektivku s názvem Krev není voda dostala, měla jsem z ní radost. Doteď jsem četla jeho detektivky jenom v originální slovenštině, a tak tohle byla pro mě první kniha, kterou jsem četla v českém překladu. 


Krev není voda, další příběh situovaný do Našeho města, jde už o 21. díl této detektivní série, se odehrává v roce 1992, pár měsíců před oficiálním rozdělením Československé republiky. Detektivové z oddělení vražd mají hlavně následkem neuvážené porevoluční amnestie práce nad hlavu. Množství propuštěných zločinců v ulicích jejich města jim dělá vrásky a vedení od nich chce okamžité výsledky. A v této neklidné době Richarda Krauze požádají o pomoc kolegové z Brna, kteří vyšetřují podezřelý případ požáru, při kterém uhořela žena s malým dítětem. Stopy vedou až na Slovensko a vypadá to, že půjde o poslední federální případ. Richard Krauz se pustí do řešení tohoto zapeklitého případu, který se stále více zamotává, a nakonec ho zavede až na ty nejvyšší místa. A jeho morálka je opět zkoušená.

pondělí 8. srpna 2016

Láska ke klasickému papíru znovu objevena


V dnešní online době, kdy máme všude kolem sebe počítače, nosíme s sebou chytré telefony s množstvím aplikací asi úplně na všechno, je pro mě návrat ke klasickému papírovému sešitu jako pohlazení pro duši. Já vím, můžu si poznámky psát do mobilu, tak jako všechno. Ten pocit, když něco píšu rukou a můžu to přepisovat, škrtat, malovat si obrázky zatímco telefonuju, ten je k nezaplacení.  Ani jsem nevěděla, že mi něco takového chybí, dokud jsem na Janině blogu nenašla článek o kaš-mi-daš. Zamilovala jsem se už jenom do fotek těch nádherných stylových sešitů a hned jsem věděla, že musím mít aspoň jeden.  Vždyť si vzpomeňte, jak nám někdy stačila jenom tužka a papír a měli jsme o zábavu na několik hodin postaráno. Pamatujete si, jak jsme byli schopní hodiny trávit u her typu jméno-město-zvíře-věc nebo kdo-s kým – kde – co dělali? I jenom obyčejné piškvorky nás vydržely bavit dlouho. A dnes? Hledají se pokémoni, hrají hry na mobilu či počítači. A největším problémem, když jsme venku, je, jestli najdeme wi-fi. A to je obrovská škoda.
Poslední dobou toho mám fakt hodně, a kudy chodím, tudy si píšu seznamy věcí, které chci zařídit, na co nechci zapomenout, a zapisuju si nápady, zajímavé citáty z knih či poznámky. A tak si já chaotik a bordelář, sice píšu tyto papírky, ale se stejnou usilovností, se kterou je píšu, je i ztrácím. No jo, nikdy jsem nebyla ten největší pedant pod sluncem (a prozradím vám tajemství, ani ten druhý, do dokonalosti mám fakt daleko).  A tak jsem se rozhodla, že si místo množství papírku si pořídím malý sešítek, který budu nosit všude s sebou.  Prostě takovou svojí papírovou paměť.
Do sortimentu od kaš-mi-daš jsem se zamilovala na první pohled. Navíc vždy ráda podpořím šikovné lidi, kteří tvoří něco nejenom hezkého, ale i užitečného. A jejich heslo, že papír není mrtvý, mluví za všechno. A moji duši knihomola potěšilo také pár knihomilských motivů.

čtvrtek 4. srpna 2016

Červenec v knihách

Jill Alexander Essbaum - Hausfrau (Knižní klub, 2016)


Po Hausfrau jsem sáhla úplně náhodou a stala se z ní jedna z nejzajímavějších knih, které jsem tento rok četla. Příběh zoufalé manželky, ženy v domácnosti, která nemá práci. Jde o matku dvou dětí, mezi jejíž jediné povinnosti patří starostlivost o ně a o plynulý chod domácnosti. Anna je Američanka, která se vdala za bohatého švýcarského bankéře.  Protože ji doma v Americe nic nedrželo, odstěhovala se s ním žít do jeho rodného Švýcarska. A tak žije v krajině, kde se necítí doma, nehovoří pořádně domácím jazykem a navzdory tomu, že tu má manžela a děti, tak nemá pocit, že by sem patřila. Případně vůbec někam. Na mě působila velmi ztraceně a bylo mi jí hrozně líto.
Román je vhledem do života rozmazlené bohaté paničky z druhé strany, z jejího pohledu. Autorka nám ukazuje, že není všechno zlato, co se třpytí i když se nám může zdát, že hlavní postava má všechno, je nešťastná. Necítí se nikde doma, neumí si najít přátele ani své místo ve světě. Neustálý pocit neštěstí, deprese, zoufalství přestupuje ze stránek knihy na čtenáře, při čtení se sami cítíte stejně stísněně jako hlavní postava. Příběh vám svojí atmosférou může připomenout klasická dramata jako například Anna Kareninová či Pani Bovaryová.
Musím vás ale varovat, nečtěte tuto knihu, když máte chuť na nějakou oddechovku, jste na dovolené a chcete vypnout a relaxovat. V tomto případě tato kniha není pro vás ta pravá. Sáhněte po ní, když máte chuť na něco vážnějšího, kvalitnějšího, i když ponuřejšího, se skvělým psychologickým vykreslením hlavní postavy. Jediné, co můžu knize vytknout, je, že v tisknuté verzi je text knihy červený. Ten na mě při čtení ze začátku působil velmi rušivě. Naštěstí mě příběh hned vtáhnul a barvu písma jsem přestala vnímat.

pondělí 1. srpna 2016

Knižní tipy - srpen 2016

Rainbow Rowel - Nedej se

Nedej se je příběh duchařský, milostný i detektivní. Je v něm přesně tolik líbání a povídání, kolik v knížkách Rainbow Rowll čekáte - ale mnohem, mnohem víc nestvůr. Staletá proroctví předpověděla příchod Největšího mága, který díky své obrovské moci zachrání kouzelnický svět před ničivým zlem. Smůla je, že Simon Snow je nejhorší Vyvolený, jakého kdy kdo vyvolil. Svými kouzly většinou nadělá víc škody než užitku, a tak se radši ohání mečem a čarování nechává na své nejlepší kamarádce. Svět, který má zachránit, nad ním ohrnuje nos. A v boji s tajemným Zlořádem Pletichou se Simon za posledních sedm let taky moc nevyznamenal... Teď ho čeká poslední rok na Watfordské škole magických umění - možná taky poslední rok jeho života - a on si ho nenechá zkazit ani tím, že mu jeho příšerný, zákeřný, nafoukaný upírský spolubydlící Baz nejspíš přebral holku. Jenomže Baz udělal něco ještě záludnějšího. Beze stopy zmizel. A Simon nebude mít klid, dokud téhle záhadě nepřijde na kloub.

Vydává YOLI.

Tom Perrota - Pozůstalí

Pozůstalí Toma Perrotty přinášejí myšlenkově pronikavý pohled na společnost zasaženou nevysvětlitelnou událostí. Poté co 2% celosvětové populace náhle beze stopy zmizí, se zbytek lidstva zoufale snaží pochopit, co se stalo, a hlavně, co bude následovat. Perrotta ve svém bestsellerovém románu, jejž vysoce ohodnotil mimo jiné i Stephen King, originálně rozpracoval představu biblického Nanebevzetí, během nějž jsou v okamžiku spaseni všichni praví křesťané, zatímco ostatní nevěřící jsou ponechání napospas světu, stíhanému pohromami, než nastane konečná apokalypsa. Ale co to znamená, když si Bůh (byl-li to on) vzal vedle křesťanů i muslimy, buddhisty, nebo dokonce alkoholiky a zvrhlíky? Na příběhu lidí z newyorského předměstí ukazuje, jaké důsledky může mít událost, jež popírá veškerou racionalitu; jaké extrémní a fanatické reakce vyvolává, jak nebezpečné demony v lidech probouzí. Zároveň se nevzdává naděje, že i uprostřed všeobecného šílenství se najdou lidé, kteří neztrácí hlavu a dokáží zabránit nejhoršímu, jímž je naprostá ztráta smyslu pro elementární lidskost.
Vydává Plus.