středa 15. února 2017

Když se v sobotu ráno vyplatí brzo vstát


Kdo mě zná, ví, že mám veliký problém s ranním vstáváním. Před devátou hodinou jsem prakticky nepoužitelná a můj mozek začíná fungovat nejdřív po desáté hodině a samozřejmě po nevyhnutelné ranní kávě.  Je to dané hlavně tím, že nemusím brzo ráno vstávat do práce. Pracuji jako barmanka v hotelu a v práci začínám až v půl druhé odpoledne. Na jednu stranu je to výhoda, protože si můžu přispat, ale na druhou stranu končím pozdě v noci a do postele se dostanu až nad ránem. Tím pádem mám celý biorytmus posunutý o pár hodin později.

čtvrtek 9. února 2017

Razítková nádhera v kaš-mi-daš


Vy velmi dobře víte, že pro stylové papírnictví kaš-mi-daš mám velikou slabost a pořídila jsem si tam už hodně sešítků, diářů a nádherných tužek, kterými všude píšu jejich heslo #papirnenimrtvy. Byla to láska na první pohled, dotek a setkání. A občas vám na blogu přináším kaš-mi-daš novinky, abyste se i vy mohli nechat inspirovat něčím zajímavým a krásným.

pondělí 6. února 2017

Leden v knihách

Arthur Conan Doyle – Pes Baskervillský


Detektivky mám ráda, je to jeden z mých oblíbených žánrů už odmalička. Začínala jsem se Třemi pátrači, pokračovala Agathou Christie a do dnešního dne tento knižný žánr vyhledávám. Ale doteď jsem nepřečetla ani jeden příběh jednoho z nejslavnějších detektivů všech dob – Sherlocka Holmese. Detektiva, kterému se povedlo dostat se z knižního světa tak, že ho znají i lidé, kteří nečtou. Když jsem na tuto knížku narazila v antikvariátě, věděla jsem, že nastal pravý čas na napravení této mezery v detektivní literatuře.
Po množství detektivek současných autorů, je zajímavé číst skutečně klasickou detektivku, která byla napsaná před 100 lety. Je to úplně jiné vystavění příběhu. Není tu žádná snaha o rychlý spád, případně šokování čtenáře, ale pomalé, klidné stavění příběhu a postupné vysvětlování jednotlivých indicií. Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na jazyk, kterým je kniha napsaná, ale pak už jsem si čtení vysloveně užívala. Mám ráda klasické detektivní příběhy a myslím, že těžko budu hledat něco klasičtějšího, než je Sherlock Holmes a jeho Pes Baskervillský. Příběh mě zaujal, čtení bavilo a určitě je to jedna z detektivek, která stojí za přečtení.

pátek 3. února 2017

Knižní tipy - únor 2017

Kat Kaufmann - Superpozice

Všechny postavy v této knize se vymyslely samy, nebo z nich to, čím jsou, udělali matka, otec, spolužáci, svině a kreténi. Peprné motto románu Superpozice, což je termín z kvantové fyziky i geologie, nás uvádí do světa šestadvacetileté hudebnice Izy Lewinové: jako dítě přišla do Německa s ruskožidovskými rodiči na začátku devadesátých let. Izy se ptá: Jsem Ruska, Židovka, Němka? Rozhodně si myslí, že říkat o někom, že má migrační pozadí, je blbost, ona říká ,,migrační popředí". A tak glosuje svou každodennost, chodí na mejdany, hraje pro peníze, bloumá po Berlíně.... Poetický jazyk se střídá s politicky nekorektním a vytváří zajímavou románovou mozaiku.
Vydává Odeon.

Joakim Zander - Bratr


Jasmine Ajamová utekla před svou minulostí z drsné stockholmské čtvrti Bergort do New Yorku. Jednoho dne dostane zprávu, že nepokoje v ulicích Stockholmu mají co do činění s náhlým zmizením jejího bratra. Lidé říkají, že se radikalizoval a zemřel v Sýrii v boji za Islámský stát. Ale co se mu doopravdy stalo? Mezitím si v Londýně Klara Walldéenová našla práci ve výzkumném institutu pro lidská práva a připravuje zprávu o důsledcích možné privatizace policie, kterou má prezentovat nejvyšším politickým činitelům Evropské unie. Ale když v jejím okolí začne docházet k podivným děsivým událostem, pochopí, že může nevědomky přispívat k velice temné agendě.
Vydává Host.

úterý 31. ledna 2017

Příběh ženského přátelství

Geniální přítelkyně od italské autorky Eleny Ferrante je prvním dílem čtyřdílné série s názvem Neapolské novely. Získala si své jméno a oblibu nejenom v domácí Itálii, ale i v zahraničí, byla přeložená do víc jazyků a je to jeden z mála zahraničních titulů, kterému se povedlo uspět i na americkém knižním trhu. U nás nejprve vyšla ve slovenštině, až pak byla přeložená do českého jazyka. Příběh ženského přátelství odehrávající se v 50. letech v italské Neapoli si získal dobré jméno i u nás. Už při čtení knížky Nádherné trosky jsem zjistila, že mám v oblibě tituly odehrávající se v Itálii, a tak Geniální přítelkyně byla pro mě jasná volba.


úterý 24. ledna 2017

Zimní portrét


Myslím, že každý bude souhlasit s tím, že spontánní nápady jsou většinou ty nejlepší. A to bylo i v tomto případě. Oslavovaly jsme s kamarádkou Aďkou její narozeniny a jen tak jsme se bavily o tom, jak je hezké, že po pár letech napadal sníh i v Praze. A ji napadlo toho využít a udělat nějaké zimní focení. Mě jako fotografku moc dlouho přesvědčovat nemusela. Mám ráda nové výzvy a fotografické příležitosti, i když se musím přiznat, že s focením portrétů lidí moc zkušeností nemám. Nikdo učený ale z nebe nespadl a toto byla ideální příležitost si to trochu potrénovat. Ona si vzala volno v práci, vzaly jsme k sobě ještě jednu kamarádku a vyrazily jsme do Krčského lesa v Praze. Ten den ráno jsem se už vzbudila trochu nemocná, ale odmítla jsem rušit tuto zajímavou akci, tak jsem se dala dohromady a vyrazila jsem. A vůbec toho nelituji. Existují totiž lidi, které je prostě radost fotit, protože se umějí tvářit a Aďka je jedním z nich. Pro mě jako fotografku s ní byl zážitek pracovat. A tak jsme fotily, smály se, blbly jako malé, a i když jsme se posilovaly čajem s rumem, tak jsme u toho celkem slušně vymrzly, ale bylo to skvěle strávených pár hodin a výsledek skutečně stojí za to. 

Nemyslíte? 

pátek 20. ledna 2017

O holocaustu úplně jinak

Jsou témata, která už byla knižně zpracována mnohokrát. V různých dobách, nespočetným množstvím spisovatelů a odlišnými způsoby. Jedním z nich je například holocaust. Je to součást naší historie, na kterou nejsme vůbec hrdí, ale víme, že je dobré si ji neustále připomínat. Tím pádem jde o vynikající literární námět. Časem ale čtenář, který rád čte o holocaustu, nabyde pocit, že je velmi těžké přijít s něčím novým a neokoukaným. Jaké ale bylo mé překvapení, když se mi do rukou dostala knížka izraelského spisovatele Lavie Tidhaira Muž leží a sní, která zobrazuje holocaust úplně jinak.


Muž leží a sní se odehrává v alternativním Londýně 30. let 19. Století. Politická situace je tu ale úplně jiná než o jaké jsme se učili na hodinách dějepisu. Lavie Tidhair svůj příběh umístnil do alternativního Londýna s temnou noir atmosférou a děj se odehrává po té, co se v roce 1933 místo fašistů dostali v Německu k moci komunisti – a tím se změnilo úplně všechno. Na fašisty a jejich přívržence byla vyhlášená honba. Trestaneckým táborům se tak vyhnuli jedině uprchnutím z Německa.  Londýn se tak následkem náhlé změny politické situace musí vypořádat s masivní migrační vlnou. Hlavním hrdinou tohoto příběhu je pan Wolf. Hned po pár stránkách vám dojde, že pod tímto pseudonymem se neskrývá nikdo jiný než Adolf Hitler, který přišel o všechno a je donucený se živit v temném, hříchy prohnilém Londýně jako soukromý detektiv. Dostane nový případ, v jeho okolí se vraždí prostitutky a on je shodou náhod vždy u mrtvoly, čímž se stává jedním z hlavních podezřelých. Smyčka se pomalu uzavírá a vypadá to, že se pan Wolf se nevyhne kontaktu s bývalými známými. A jinde, na jiném místě a v jiném čase, leží muž a sní svůj zvláštní sen.