Listopad v knihách

neděle 4. prosince 2016

Sarah J. Maas - Půlnoční koruna (Skleněný trůn #2)


Nemůžu si pomoct, ale tato série mě neskutečně baví. Z prvního dílu jsem byla nadšená, u Půlnoční koruny jsem však měla ještě daleko lepší pocit. Po přečtení prvního dílu jsem se zamýšlela nad tím, zda se Sarah J. Maas povede udržet kvalitu celé série i v dalších dílech tak, jako se jí povedlo nastavit v Skleněném trůnu. Musím zkonstatovat, že jí to zatím jde moc dobře. První díl byl v podstatě seznamování se s postavami a prostředím, v Půlnoční koruně se teprve rozebíhá ta pravá fantasy akce. Byla to skvělá jízda, která znovu působila tak, že jsem nechtěla knihu ani na chvíli odložit. Autorka dále rozvíjí myšlenky, s kterými začala v prvním dílu, gradovala napětí, záhady i romantiku. I když není drsná ve stylu fantasy krále George R. R. Martina, i ona v některých chvílích své postavy nešetří, a to dodává této fantasy sérii ten správný nádech. Jsem fakt zvědavá, jak to bude pokračovat dál. Protože našlápnuto má tato série fakt skvěle. A já se tak s radostí nechám vtáhnout do dalšího dílu, protože k Celeaně a celému fantasy světu, ve kterém žije a bojuje, se vrátím velmi ráda. Přece jenom je tu toho ještě hodně, co je třeba odhalit a vyřešit. Autorce se zase jednou podařilo vystupňovat příběh tak, abychom měli chuť v něm pobýt ještě trochu déle a přijít na kloub všem záhadám. 


Peter Høeg – Cit slečny Smilly pro sníh


Po této knize, která na první pohled působila jako detektivka, jsem sáhla úplně náhodou jenom na základě zajímavé anotace. Ale bohužel jsem z ní byla zklamaná. Hlavní linkou příběhu je vyšetřování smrti malého chlapce Izaiáše, který zemřel pádem ze střechy. Vyšetřuje to hlavní hrdinka Smilla, která měla s chlapcem velmi blízky vztah a jako jediná si uvědomuje, že tady něco nehraje. Izaiáš měl totiž panický strach z výšek a na tu střechu by nikdy nevylezl. Zápletka je sice zajímavá, ale byla jsem z celého tohoto titulu nějaká rozpačitá a nevěděla jsem, co si o něm mám vlastně myslet. Příběh byl zamotaný a kromě hlavní linky se tam rozbíhalo až příliš moc vedlejších příběhů propletených analýzou vztahů Dánska a Grónska a celkově chování lidí z Grónska. Ztrácela jsem se místy v příběhu, postavách, nechápala jsem některé dějové zvraty, a jak na některé věci autor vůbec přišel. Měla jsem sto chutí tu knihu odložit, ale dočetla jsem ji, protože jsem věřila, že v závěru bude všechno vysvětleno a já to pochopím. Bohužel závěrem jsem byla taky zklamaná, byl hrozně přitáhnutý za vlasy. Po dlouhé době kniha, kterou za sebe nemůžu doporučit.

Evropská space opera – Capricorn 70


Touto knížkou jsem si jednoznačně spravila chuť po předešlém knižním zklamání. Soubor sci-fi povídek, které vyšly v edici Evropská space opera, je absolutní nutnost pro každého milovníka tohoto žánru. Pro mě to byla skvělá oddechovka a neskutečně jsem si při této sbírce vyčistila hlavu. Povídky vybrané Robertem Pilchem jsou fakt skvělé a každý si v nich najde tu pravou pro sebe. Já jsem to měla taky tak. Z některých jsem byl neskutečně nadšená, jiné mě bavily méně, ale jako celek tuto sbírku hodnotím hodně vysoko. Příběhy ze vzdálených galaxií, vesmírných lodí, problémy jejich posádek či konflikty s mimozemskými civilizacemi. Najdeme tu všechny důležité náležitosti tohoto žánru. Za kvalitu tohoto titulu mluví taková jména jako Jiří Walker Procházka, Petra Neomilnerová, Julie Nováková, Jan Hlávka, Petr Heteša a jiní. A jako u každé povídkové sbírky, tak ani zde nemusíte celou sbírku přečíst najednou, ale můžete si jednotlivé povídky dávkovat postupně, aby vám vydržela co nejdéle.

David Wong – John na konci umře



John na konci umře je kniha, která na první pohled zaujme, a to nejenom obálkou, ale i názvem. Většina čtenářů čte knihy a nedočkavě čeká jak dopadnou. Tento titul se rozhodl, že to udělá jinak a závěr knihy vám oznámil už v názvu.  Je to rebel :D A nejenom názvem se tato knížka liší. Byla to fakt bláznivá, nečekaná, vtipná jízda a místy jsem toho autora absolutně nechápala, jak mohl něco takového vymyslet. Bylo to nenormální, vtipné, sarkastické, plné příšer a neskutečných zážitků. Něco pro milovníky hororů, masakrů, mimozemských potvor, cestování dimenzemi či jen někoho, koho láká pořádně šílené sci-fi. Proto tuto knihu můžeme bez přehánění označit jako bláznivou. Ale i když jsem většinu času jenom kroutila hlavou, co za šílené a neskutečné věci tam byl autor schopný vymyslet, hrozně moc jsem se bavila. A prý je to i zfilmované. No nevím, zda bych ten film chtěla vidět, na to asi nemám dostatečně silný žaludek. I když by mě zajímalo, jak se s některými věcmi tvůrci poprali.

Tomáš Grombíř – Jedničky a nuly


Debutový román českého spisovatele Tomáše Grombíře nám na zhruba 300 stránkách pomocí příběhu programátora Adriana ukazuje, jakým složitým procesem vývoje prošly počítače, internet i lidské vztahy. Samotný Adrian byl odmalička považovaný za šprta, s ostatními dětmi moc nevycházel, ale o to víc si rozuměl s čísly a počítači. Bavilo ho programování a vše, co se týkalo nejnovějších informačních technologií. Byl ale dokonalý outsider. Díky svým schopnostem se mu podařilo v průběhu studia sehnat dobré zaměstnání. A tak se ocitl ve společnosti, kde se sám podílel na rozvoji internetu a různých aplikací v České republice a později i v zahraničí, což ho vyšvihlo mezi nejbohatší mladé lidi dané doby. Ale jak to bývá, s velkýma penězi přichází i problémy. 
Musím se přiznat, že ze začátku jsem od postavy Adriana čekala něco úplně jiného, než se z něho nakonec vyvinulo. Měl jednoduše štěstí a ocitl se v té správné době na tom správném místě. I když se z něho stal jeden z nejbohatších mladých lidí, tak se podle toho nikdy nechoval. Neměl přátelé, jenom kolegy, a měl problémy se ženami.  Prostě typický outsider, který si žije ve svém vlastním světě, který je tvořený jemu známými jedničkami a nulami.
Víc se můžete dočíst v recenzi.

Stephen King – Pan Mercedes


Stephena Kinga mám ráda. Přečetla jsem od něho vícero knih, od sbírky povídek přes různé horory s nadpřirozenými prvky. Ale až teď, poprvé, se mi dostala do rukou jím napsaná detektivka. A musím říct, že jsem byla nadšená. Kdo mě sleduje déle, ví, že detektivky čtu moc ráda. Je to jeden z mých oblíbených žánrů už od dětství a přečetla jsem jich fakt hodně, takže můžu celkem dobře zhodnotit jejich kvalitu a u knihy Pan Mercedes jsem doslova chrochtala blahem. Jde o skvěle vystavěný příběh s neskutečným spádem a dokonalým psychologickým vykreslením postav. Přesně ten typ knihy, která vás k sobě připoutá a nepustí, dokud jí nedočtete. A já jsem byla fakt nepříjemná na své okolí, když jsem jí dočítala a někdo mě vyrušil. Příběh detektiva v penzi, kterému se ozve pachatel jednoho z nevyřešených zločinů, lehce zavání detektivním klišé, ale Stephen King je král, co se týče psaní napínavých příběhů. Dokázal ho zpracovat tak zajímavě a kreativně, že jsem se ani na chvilku nenudila. I když jsem některé obraty v ději čekala, i tak jsem si ten příběh užila. Vedle hlavní postavy detektiva Hodgese tu hrají důležitou úlohu i vedlejší postavy - Jerome a Holly, které se výborně doplňují a společně tvoří celek, který skvěle funguje. Pan Mercedes je prvním dílem trilogie, takže už teď se těším na pokračování. Ono to u Stephena Kinga ani jinak nejde.

Okomentovat

cwrcekk`s blog © . Design by Berenica Designs.