Záhady, strach a špína Buenos Aires

Svůj vztah k povídkám si buduju postupně. Otevřeně se přiznám, že spíš upřednostňuju romány, beletrii a celkově delší, souvislé příběhy. Povídkám jsem nikdy moc neholdovala, ale nevyhýbám se jim úplně. Většinou se ale spolehnu na doporučení, protože si nejsem úplně jistá, zda se mi povede najít zajímavou povídkovou sbírku, která upoutá moji pozornost dostatečným způsobem a u které si řeknu, že i povídky mají něco do sebe. Takto mě naposledy zaujala povídková sbírka Mapa Anny od českého spisovatele Marka Šindelky. Byla skvělá a tehdy jsem si skutečně řekla, že je radost číst takhle dobře napsanou povídkovou sbírku. A na doporučení jsem tedy sáhla i po další sbírce. Tentokrát od zahraniční autorky Mariany Enriquezové, které u nás v Nakladatelství Host vyšla povídková sbírka pod názvem Co nám oheň vzal. Prý si to musím přečíst a určitě se mi to bude líbit. A jsem ráda, ani tentokrát jsem se nezklamala.

Uvědomuji si, že napsat dobrou povídku je mnohem těžší než něco delšího. Na tak krátkém prostoru musí autor umět vystavět příběh, zápletku, představit a dostatečně vykreslit postavy, vybudovat v čtenáři zájem a celé to nakonec poutavě zakončit. Dobře napsaná povídka je z mého pohledu mistrovské dílo a můžu říct, že Mariana Enriquezová je mistryní svého žánru. Už po přečtení první povídky mi bylo jasné, že se mi do rukou dostalo něco výjimečného a očekávala jsem neobyčejný čtenářský zážitek.

Komiksová povinnost pro všechny kočkomily

Můj vztah ke komiksům není úplně jednoznačný. Mám je ráda, ale nečtu je moc často. Vybírám si je podle ilustrací a hodnotím stylem líbí/nelíbí. Mám k nim spíš, jak bych to nejlépe popsala, takový uživatelský přístup. Hrozně dlouhou dobu jsem si myslela, že komiksy jsou pro mladší čtenáře a není to nic pro mě. Jenomže pak se objevila rozkošná Hilda od Luka Pearsona, temný Sojčák od Jahonen Aako nebo úplně luxusní Sochař od Scotta McClouda a ty mě úplně dostaly. Díky nim jsem zjistila, že při pečlivém výběru se dají najít komiksy, které si dokáže užít i čtenář mého typu, a postupně si k nim nacházím cestu. 

Tento článek, ani jakýkoliv jiný článek, který píšu o komiksech, si nedovolím ani vzdáleně nazývat recenzí, protože zde chybí nějaká větší znalost komiksového prostředí, autorů, stylů, škol a tak dál. Já je nazývám spíš fotočlánky doplněné o můj čtenářský zážitek.

Květen v knihách

Dimitri Verhulst – Opozdilec

Opozdilec je titul, který mě už dávno zaujal svojí anotací. V té době jsem však ještě vůbec nevěděla, že je natočený film Teorie tygra, který právě běžel v kinech a zabývá se stejnou problematikou. Zajímavý je fakt, že tato dvě díla vznikla náhodou a nijak se navzájem neovlivnily. Každopádně myšlenka předstírané demence jako způsob úniku od otravné manželky, neuspokojivého života a stereotypu mě zaujala natolik, že jsem se nemohla dočkat, až si tuto knížku přečtu.

Jde o jednohubku na jedno odpoledne, stačí pár hodin a knihu máte přečtenou. Je plná osobitého humoru a hlavně cynizmu, který je charakteristickým znakem hlavní postavy, která vymyslí důmyslný plán, jak uniknout z ubíjející existence vlastního života a užít si ještě ty poslední zbývající léta v klidu. Jenomže, i když plán to byl skvělý, jeho realizace s sebou přináší pár nepříjemností. O tomhle všem se dozvídáme z pohledu Desirého, který nám živě popisuje svoji každodenní realitu a celé to prokládá vzpomínkami na minulost, na svůj život a vysvětluje nám důvody, které ho vedly k tomu, že skončil tam, kde se teď nachází. Některé situace jsou úsměvné, v jiných je skrytá vážnost a jde spíš o smích přes slzy. Kniha se sice tváří oddychově a jednoduše, ale je v ní toho skrytého mnohem víc. Záleží jenom na čtenáři, kolik si z toho vezme k srdci a připustí k zamyšlení.

Knížka mě bavila, jenom mě mrzí, že jsem před jejím přečtení viděla film Teorie tygra. I když jsem věděla, že nemají nic společného, tak jsem nějak podvědomě očekávala stejný příběh.

Knižní tipy - červen 2017

Radka Třeštíková - Osm

Jednu březnovou sobotu je v Ďáblickém háji nalezena postřelená mladá dívka Michaela. Zůstává v bezvědomí a policii se nedaří vyšetřit, kdo čin spáchal a proč. Byl to její snoubenec, nejlepší kamarádka nebo snad někdo z rodiny, ve které Michaela hlídala děti? Ona sama si po probuzení z kómatu osudný den nepamatuje, co víc, nepamatuje si celý poslední rok svého života. Rok, který začal tak nevinně jako pohlazení a skončil pokusem o vraždu....

Vydává: Motto

Erlend Loe - Náklaďáky Volvo

Do värmlandské krajiny přichází muž. Jmenuje se Doppler. Andreas Doppler. Je to Nor. Má s sebou ročního losa Bonga. A syna Greguse. Los kráčí v jeho stopách po stezičce a sym spí na potahu taženém losem. Ačkoli je pozdě večer, nic nenasvědčuje tomu, že by Doppler brzy hodlal někde složit hlavu. Co dělá ve švédských lesích? Těžko říct. Možná mu bylo Norsko příliš těsné a potřeboval se trochu porozhlédnout po světě. Rozhodl se opustit oslavu, zatímco ostatní se u stolu ještě bujaře veselili. Brzy se bude podávat káva a doutníky, lae Doppler se zvedl a šel. Cosi hledá. Hledá dobré lidi. Hledá souvislosti a spořádanost.

Vydává: Kniha Zlín

Portrét v uličkách

Nedávno jsem si uvědomila, že jsem pro vás už dlouho neudělala žádný fotočlánek. A není to způsobeno vůbec tím, že bych neměla dostatek fotek a příležitostí, o kterých psát. Právě naopak, je toho tak moc, že mi dělá problém v klidu si sednout k počítači a něco sepsat. Začala jsem se řídit heslem #minveciviczazitku blogerky Weef z blogu Weef´s world a řeknu vám, že mi to dává asi ten největší smysl. Protože o věci můžete přijít, ale zážitky a vzpomínky jsou to, co si sebou neseme, ať jdeme kamkoliv. A tak hodně zažívám, cestuju, trávím čas s lidmi, kteří mi něco dávají, a cítím se s nimi skvěle. Dělám to, co mě baví a plánuju další a další zážitky. A už se jich nemůžu dočkat.

Poslední dobou fotím hlavně cyklistické závody, o kterých bych vám taky jednou chtěla udělat fotočlánek s výběrem fotek, které se mi podle mého názoru nejvíce povedly, resp. jsem na ně nejvíc hrdá.

Pojďte uhasit žízeň po dalším příběhu s Harrym Holem

A je to tady. Fanouškové severských detektivek měli nedávno malý svátek. Jo Nesbø totiž vydal další díl oblíbené série s hlavní postavou detektivem, vyléčeným alkoholikem a specialistou na sériové vrahy, Harrym Holem. Všichni ho milují, ale já se hned na začátku přiznám, že ho až tak dobře neznám. Proto bude i tato recenze jiná. Bude psaná z pohledu člověka, kterému tato série není až tak známá. Četla jsem z ní jenom pár dílů, a to dokonce na přeskáčku. Takže pokud  si někdo klade otázku, zda má smysl číst Žízeň bez znalosti předchozích dílů, tak tady určitě najde odpověď.

Lidé Světa knihy 2017

Já vím, valí se to na vás ze všech blogů, instagram účtů od všech bookblogerů a booktuberů i od vašich známých a všech, kteří milují knihy. Minulý víkend se konal v Praze pravidelný knižní veletrh Svět knihy a každý, kdo má co do činění s knihami, tam byl. Nebo alespoň na mě to tak působilo. Byla to skvělá příležitost setkat se nejen se svými přáteli, ale i oblíbenými nakladateli či autoři, vyslechnout si zajímavé přednášky na různá témata nebo si nechat podepsat knížku přímo od autora. Program byl stejně jako předchozí roky bohatý a vybral si skutečně každý.

Duben v knihách

Václav Kaplický – Kladivo na čarodějnice

Kladivo na čarodějnice je knížka, o které slyšel snad každý. Je to hlavně díky filmu, kterému byla  předlohou. Film jsem viděla už jako dítě, ale na knihu jsem narazila až teď, úplně náhodou, v mém oblíbeném antikvariátu. A protože se občas snažím sáhnout i po nějaké starší literatuře, abych nečetla jenom samé knižní novinky a neomezovala se na knižní hity, rozhodla jsem se, že si přečtu právě Kladivo na čarodějnice. Příběh, který mluví o inkvizičních procesech s ,,čarodějnicemi“, se odehrává na konci 17. století. Vždy, když čtu nějakou starší literaturu, tak jsem příjemně překvapená, jak jsou tyto texty nadčasové. A to byl i tento případ. Píše se tady o nespravedlnosti, fanatizmu víry a bestialitě inkvizitora Boblinga a jemu podobných, kteří ve jménu víry páchali zvěrstva toho nejhoršího druhu. Umučili, utýrali, upálili a obrali o majetek okolo stovky nevinných. Kdo už byl jednou obviněný, neměl šanci se domoct spravedlnosti. A vrchnost tomu jenom nečinně přihlížela. Tvářila se, že to tak má být, že nic nevidí. V 17. století to byly procesy s čarodějnicemi, ale dále v historii si za čarodějnice můžeme dosadit jiné skupiny lidí, se kterými bylo nespravedlivě zacházeno, a vidíme, jaký zhoubný vliv měla moc na vysoko postavené obyvatele. Nezajímali se o lidi, které měli na starosti. Celkem zajímavá paralela s dnešní společností. I když jde o starší knihu, a na tom jazyku je to cítit, i tak se mi četla moc dobře. Díky častému užívání archaických výrazů jsem se mnohem lépe přenesla do konce 17. století. Sice tu nenajdeme tak rychlý spád děje, jak jsme zvyklí v současných detektivkách nebo thrillerech, ale přesto je kniha napsaná tak dobře, že po přečtení jedné kapitoly máme chuť si dát ještě jednu. Protože věříte, doufáte a nechápete, jak se to všechno mohlo dít. Nejhorší na tom všem je ten pocit, že nejde o výmysl autora. A z toho mrazí.

Knižní tipy - květen 2017

Pavel Bareš - Projekt Kronos

Píše se rok 2052 a to málo, co po válce ze světa zbylo, halí šero nukleární zimy. Attiona City, jednu z posledních výsep lidské civilizace, zevnitř požírá záhadná epidemie a společenské rozkoly. Zatímco prominentní občané v horních částech Downtownu je pořád prožívají. Narůstající exkluze a půtky konkurenčních mafií jsou ale pouze prvními výstřely do tmy předznamenávajícími občanskou válku. Město ovšem není tak bezbranné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ve své nejtemnější chvíli si Attiona City zvolí ochránce: Jasona Blakea mladého Downtownera, který si celý život nepřál nic jiného než být hrdinou. A teď se mu - k jeho smůle - přání vyplní. Už brzy ovšem zjišťuje, že se na své křížové výpravě za záchranou města zapletl do mocenských bojů, které vysoce přesahují jeho síly.

Vydává Host.

Stephanie Oakes - Posvátné lži Minnow Blyové

Keviniáni připravili sedmnáctiletou Minnow o všechno: o dvanáct let života, o její rodinu, o schopnost důvěřovat. A když se vzepřela, vzali jí i ruce. Teď je jejich Prorok mrtvý a celá keviniánská osada spálená na popel. Detektivovi z FBi je zřejmé, že o tom Minnow něco ví - ale ona mlčí. Hrůzné okolnosti ji dovedly do věznice pro mladistvé, kde objevuje nový svět. Učí se číst, nadávat i přemýšlet sama za sebe. Zjišťuje, že kovové mříže nejsou nic proti svazujícím pravidlům její sekty. A že pokud se dokáže rozloučit s děsivým tajemstvím své minulosti, může mít opravdovou svobodu, o níž vždycky snila.

Vydává Host.

Mrazivý a fascinující příběh jedné veliké dějinné události

Velký knižní čtvrtek tohoto jara zase jednou přinesl zajímavý výběr knižních titulů. Již zmíněná literární událost má kolem sebe vždy hodně očekávání a už dopředu se někteří knihomolové snaží uhodnout, které tituly budou zařazeny tentokrát. Když jsem uviděla knihy, které se nacházely v tom posledním, tak jsem se rozhodla sáhnout po zajímavé novince od Nakladatelství Argo s názvem Ďábel v bílém městě od Erika Larsona. Jde o beletrizovanou literaturu faktu, která má vyprávět příběh amerického Jacka Rozparovače – doktora H. H. Holmesa, který v průběhu Světové kolumbovské výstavy v Chicagu koncem 19. století zavraždil odhadem víc než 200 obětí, většinou žen. Přesné číslo se nikdy nezjistilo. Detektivky mám ráda a v tomto případě mělo jít ještě o něco navíc. Není to totiž fiktivní příběh, výmysl autorovy fantazie, ale příběh, který je založený na skutečných historických událostech a faktech.

Navštívila jsem: Kavárna Kočičí

To, že miluju kočičí kavárny, není žádné tajemství. Je to pro milovníka koček a kafe (což já rozhodně jsem) ta nejdokonalejší kombinace na světě. Minule jsem vám ukázala Kočkafé Freya, které najdete v pražském Žižkově, a teď jsem se vydala do proslulé Kavárny Kočíčí v Karlíně, která mě každý den spamuje na facebooku novou fotkou nějaké z koček, které jsou prostě nádherné. Neodolala jsem a musela jsem se tam jít přesvědčit na vlastní oči. A musím říct, že tahle kavárna se stala mojí nejoblíbenější kočičí kavárnou v Praze. To místo je prostě úžasné. Najdete tam 9 neskutečně milých, přítulných koček a hezký, designově řešený prostor rozdělený na dvě podlaží. Dávají si záležet na skvělém kafi (Doubleshot mluví sám za sebe) a díky fungující wifi  tam můžete sedět u počítače, pracovat, číst si nebo dělat cokoliv potřebujete a u toho se mazlit s kočkami. Akorát si dávejte pozor na dortíky a jiné dobroty, které si tam dáte, musíte si je občas bránit před všetečnými kočkami, které mají pocit, že se s nimi automaticky podělíte. Co já, já bych se ráda rozdělila, ale krmit bychom je neměli. Je tu taky velmi příjemná obsluha, skvělé dortíky, polévka dne a jiné dobroty a o víkendu dokonce pořádají lívancové snídaně. Zní to skvěle, že? V celém prostoru je cítit láska ke kočkám a snaha vytvořit pro ně a jejich milovníky ten nejútulnější prostor, aby se tam každý tvor, a je jedno zda má nohy dvě nebo čtyři, cítil jako doma. A zatím se jim to vede na výbornou.

Březen v knihách

Jordi Llobregat – Vesaliovo tajemství

Vesaliovo tajemství je historická detektivka odehrávající se v Barceloně 19. století. Daniel se vrací na pohřeb svého otce, s kterým neměl vůbec dobrý vztah. Okolnosti jeho smrti jsou ale nanejvýš podezřelé a Daniel postupně nalézá informace, které mu nasadí brouka do hlavy. Rozhodne se vzít celou záležitost do vlastních rukou, chce odhalit pravdu a rozluštit všechny záhady, které se kolem jeho otce vyskytovaly. Naštěstí na to ale není sám. Seznámí se s reportérem s pochybnou pověstí, dluhy a jinými problémy, Bernatem Flexem, a bývalým studentem jeho otce, Pauem Gilbertem. Jejich cesty se propojí a společnými silami se vydají po stopách pátrání otce Daniela, který řešil podezřelé případy drsných vražd barcelonských dívek. A vypadá to tak, že všechny cesty vedou k Světové výstavě, na kterou se má v Barceloně sejít velké množství známých osobností. I při čtení této detektivky jsem se přesvědčila, že knihou od Hostu nemůžu udělat chybu. Po seznámení se s postavami mě příběh hned vtáhl a já jsem si užívala děj, prostředí, záhady a pátrání po jednom z největších tajemství 19. století. Nechce se mi věřit, že tohle byla autorova prvotina. Je totiž skvěle napsaná, s citem pro detail a opatrným dávkováním informací s cílem udržet pozornost čtenáře v neustálém napětí. V textu je cítit autorova láska k městům, detailům a jejich celkové transformaci v průběhu velikých dějinných změn. Nezapomněl ale ani věnovat dostatečnou pozornost postavám a jejich propracování, a tak vznikl skvělý historický román, který rozhodně stojí za pozornost.

Jaro

Tak a je to tu. Začala jedna z mých nejoblíbenějších částí roku. Vylezlo slunce, oteplilo se a příroda se začíná probouzet ze zimního spánku. A s ní se probouzím i já. Miluju toto roční období, kdy se všechno mění, kvete, voní a dělá parádu. Mám úsměv od ucha k uchu od rána až do večera, těším se z toho, že je konečně déle světlo a celkově mě to nabíjí neskutečně pozitivní energií. V bytě mám tulipány a i  příroda začíná hrát všemi možnými barvami. Všichni jsou na sebe milejší a tak nějak pozitivnější.
Co jsem nikdy nechápala, jak může někdo trpět jarní únavou. Chápu, proč vzniká, ale já stejně nejvíc trpím zimní únavou. Jakmile začne jaro, tak náhle srším energií, stíhám toho dvakrát víc než v zimě a ještě mě to několikanásobně víc baví. Jsem prostě teplomilný tvor a můj biorytmus celkem slušně kopíruje koloběh přírody. A je to taky ta část roku, kdy si klidně vystačím s parkem a foťákem v ruce. Před pár dny jsem na někoho čekala, a tak jsem se rozhodla zkrátit si dlouhou chvíli focením. Pobíhala jsem po trávě, fotila květiny a uvědomila si, že jsem šťastná.

Knižní tipy - duben 2017

Jääskeläinen Pasi Ilmari - Magický průvodce městem pod pahorkem

Toto je bez nadsázky kniha, jaká tu nikdy nebyla. Autor bestselleru Literární spolek Laury Sněžné přichází opět s návykovým koktejlem magického realismu, detektivky, hororu a fantasy, ale tentokrát jde ještě dál a nabízí čtenáři příběh, který s ním bude žít ještě dlouho po otočení poslední strany. Šéfredaktor Olli Suominen vede středně velké nakladatelství, zaměřené na knížky pro děti a populárně naučnou literaturu. Jeho poklidný život, plný práce i rodinné rutiny, se změní, když si založí facebookový účet. Ozvou se mu totiž nejen kamarádi z dětství, ale i jeho první láska, nyní slavná spisovatelka, jež mu nabídne novou knihu — Magický průvodce městem. Citově okoralý Olli znovu zažívá probouzející se vášeň a posléze se ocitá před zásadním rozhodnutím. V době, kdy příprava rukopisu vrcholí a text se chystá do sazby, beze stopy zmizí jeho manželka a syn. Pouze na Ollim, bojujícím s vlastní amorálností a šrámy na duši, teď záleží, zda se rodina opět shledá. Šanci má jen jednu. Anebo?

Vydává Paseka.

Jane Harper - Sucho

Australské městečko Kiewarra sužuje dlouhé sucho, které si vybírá daň nejen na přírodě a dobytku, ale i na psychice místních obyvatel. Na jedné z farem najdou mrtvou ženu a jejího syna. O kus dál stojí auto otce rodiny Luka Hadlera, který pravděpodobně svou manželku i syna zastřelil a pak spáchal sebevraždu. Na pohřeb přijíždí Lukův dávný kamarád, federální policista Aaron Falk, který v městečku prožil dětství. Vrací se nerad, počítá hodiny, kdy bude moct zase odjet. Od začátku je jasné, že tady není vítán. Na nátlak rodiny Hadlerových Falk spolu s místním policistou Racem znovu neformálně otevřou vyšetřování zdánlivě jasného případu. Postupně vycházejí najevo různé maličkosti, které nahlodávají zpočátku nezpochybnitelnou verzi o dvojnásobné vraždě a následné sebevraždě. Jak Falk proniká do okolností úmrtí, otevírají se staré rány a vznikají nové. Falk a Luke totiž měli tajemství. Tajemství, o kterém si Falk myslel, že je dávno pohřbené. Tajemství, které po Lukově smrti opět vyplouvá na povrch…

Vydává Host.

Nikdy nepodceňujte nástrahy kouzelného lesa

Kouzelníkův únik z reality má na svědomí jeden z nejlepších švédských scenáristů Lars Vasa Johansson. Knížka s moc hezkou obálkou a ještě zajímavějším pohádkovým příběhem, ve kterém sledujeme útrapy jednoho životem unaveného kouzelníka na rozhraní magie a reality, je jeho prvním samostatným románem. Mám ráda skandinávskou literaturu, hrozně mě láká severské prostředí i jejich mytologie, a tak jsem neodolala románu, který mi sliboval příběh odehrávající se v magickém lese. Momentálně jsem po pár dost náročných a depresivních titulech potřebovala u něčeho vypnout a relaxovat. A tento hezký román byl přesně to, co jsem potřebovala, abych si oddechla a na chvíli zapomněla na celý svět a povinnosti.

Porážka Polska z pohledu antihrdiny

V Morfiu, v jedné ze zajímavých novinek vydaných Nakladatelstvím Host, nám Szczepan Twardoch slibuje antihrdinu, kterého si oblíbíme, umístněného do prostředí válečné Varšavy v září 1939 po porážce Německem, na začátku druhé světové války. Konstantin má všechny záporné vlastnosti, jaké si jenom umíme představit. Už po přečtení anotace mi bylo jasné, že se na naší knižní scéně objevuje titul, který zpracovává válečné téma zase z trochu jiného úhlu pohledu – a to  pro mě bylo dostatečným  lákadlem, abych se do téhle, ne právě nejtenčí knížky, začetla. A je pravda, že jsem dostala vskutku neobyčejný čtenářský zážitek. Otázkou ale zůstává, zda nebyl místy pro mě až příliš silný.

Sobotní radosti

Už v minulém fotočlánku jsem psala o tom, jak těžko se mi ráno vstává z postele. Nejraději bych se zachumlala do peřin a spala až do oběda. Ranní vstávání je pro mě vždy ten největší boj a o volném dnu je ještě těžší. Není to něco, co musím. Je to spíš něco, co jsem si naplánovala a ráda bych ten den strávila nějakým jiným způsobem, než je válení se v posteli. Zatím vždy, když jsem vstala, tak jsem toho nelitovala, a den jsem si moc užila. A to byl případ i mé poslední volné soboty.

Uvědomila jsem si, že už je to dávno, co jsem byla v sobotu ráno na farmářských trzích na Náplavce, a proto jsem se rozhodla, že to napravím. A jelikož ráno bylo hezky a svítilo slunce, tak tento skvělý nápad dostala asi půlka Prahy, jak jinak. Bylo tam hrozně moc lidí, tak jsem se jenom prošla, vystála si frontu na kafe a přesunula se na snídani ke kamarádce domů. A to skutečně stálo za to. Skvělá snídaně, dobrá společnost a vynikající čaj. Tato rána mě baví. Ono to bude možná i tím sluncem, které každým dnem svítí víc, a mě to nabíjí neskutečně pozitivní energií.

Únor v knihách

Kati Hiekkapelto – Kolibřík

Kolibřík je detektivka, kterou můžu s klidným srdcem umístit do kategorie titulů s nadprůměrnou kvalitou. Na první pohled může působit jako klasická severská detektivka, ale není tomu tak. Pro mě je Kati Hiekkapelto nový objev, protože mám ráda detektivky, které mají v sobě i něco víc, kde v příběhu můžu najít i nějakou přidanou hodnotu. Kolibříkova přidaná hodnota je společenské téma, o kterém se nepíše lehko, ale i tak se ho autorce povedlo nenásilně vložit do příběhu. Hlavní hrdinka je maďarská imigrantka ve Finsku, která tu žije už od svých 9 let a samotná se cítí víc jako Finka než Maďarka. Mluví finštinou bez přízvuku a bojuje s předsudky, s kterými se potkává všude. Není lehké prorazit v prostředí, v kterém vás všichni odsuzují jenom na základě vašeho původu. A proto jsem byla z této knihy tak nadšená. Téma přistěhovalectví a začleňování imigrantů do společnosti je velmi aktuální a živé. Autorce se povedlo vystavět napínavý příběh, který se četl úplně sám a přitom nezanedbala ani psychologický aspekt. A tak při čtení přemýšlíte i nad sebou samým. Zda i vy někdy nereagujete příliš přehnaně a rychle neodsoudíte někoho, kdo si to vůbec nezaslouží. Někoho, kdo se jenom snaží si vybudovat co nejlepší život. Nikdy totiž nevíme, co ten člověk má za sebou a v případě přistěhovalců to platí dvojnásobně. Skutečně kvalitní kniha, která určitě stojí za pozornost, a mě těší fakt, že jde o první díl chystané série.

Knižní tipy - březen 2017

Chimamanda Ngozi Adichieová - Amerikána

Ifemelu a Obinze, dva mladí lidé z Lagosu, se do sebe zamilují. Jejich vlast Nigérie trpí pod nadvládou vojenské diktatury a každý, kdo může, se snaží uprchnout. Sebejistá Ifemelu se vydává do Ameriky, kde zakouší porážky i vítězství, nachází a ztrácí další lásky, to vše pod tlakem něčeho, nad čím doma nikdy nepřemýšlela - rasové otázky. Obinze, kterého Amerika, ovlivněná útoky jedenáctého září, nepřijme, se pouští do nebezpečného, ilegálního života v Londýně. O třináct let později je Obinze bohatý muž v čerstvé demokratické Nigérii a Ifemelu úspěšná blogerka. Najdou po tolika letech a změnách odvahu znovu se setkat v tváří tvář?

Vydává Host.

Miloš Urban - Závěrka - aneb ztížená možnost happy-endu

Závěrka je milostná novela o prokletí doby, kdy se každý může stát fototgrafem a udělat alespoň jednu dobrou fotku. Důležitá je motivace. Motivací Matěje Runda je Věra, půvabná mladá žena, která si neuvědomuje svou fotogeničnost - svou krásu ,,na druhý pohled". Matěj tento její dar objeví, ale má zásadní problém: neumí fotit. Přesto začne Věru fotografovat. Jeho snímky jsou překvapivě dobré a čím dál lepší, vzbuzují pozornost, obdiv, ale i odsouzení. Jsou nepokrytě erotické, ale i sexistické. Nefotografa i jeho nemodelku dostihne internetové renomé, snad i sláva, ale čím větší je jeich úspěch, tím hůř k sobě nacházejí cestu. Profesionální vztah tak může skončit jen dvojím způsobem: buď láskou, anebo nenávistí.

Vydává Argo.

Když se v sobotu ráno vyplatí brzo vstát

Kdo mě zná, ví, že mám veliký problém s ranním vstáváním. Před devátou hodinou jsem prakticky nepoužitelná a můj mozek začíná fungovat nejdřív po desáté hodině a samozřejmě po nevyhnutelné ranní kávě.  Je to dané hlavně tím, že nemusím brzo ráno vstávat do práce. Pracuji jako barmanka v hotelu a v práci začínám až v půl druhé odpoledne. Na jednu stranu je to výhoda, protože si můžu přispat, ale na druhou stranu končím pozdě v noci a do postele se dostanu až nad ránem. Tím pádem mám celý biorytmus posunutý o pár hodin později.

Razítková nádhera v kaš-mi-daš

Vy velmi dobře víte, že pro stylové papírnictví kaš-mi-daš mám velikou slabost a pořídila jsem si tam už hodně sešítků, diářů a nádherných tužek, kterými všude píšu jejich heslo #papirnenimrtvy. Byla to láska na první pohled, dotek a setkání. A občas vám na blogu přináším kaš-mi-daš novinky, abyste se i vy mohli nechat inspirovat něčím zajímavým a krásným.

Leden v knihách

Arthur Conan Doyle – Pes Baskervillský

Detektivky mám ráda, je to jeden z mých oblíbených žánrů už odmalička. Začínala jsem se Třemi pátrači, pokračovala Agathou Christie a do dnešního dne tento knižný žánr vyhledávám. Ale doteď jsem nepřečetla ani jeden příběh jednoho z nejslavnějších detektivů všech dob – Sherlocka Holmese. Detektiva, kterému se povedlo dostat se z knižního světa tak, že ho znají i lidé, kteří nečtou. Když jsem na tuto knížku narazila v antikvariátě, věděla jsem, že nastal pravý čas na napravení této mezery v detektivní literatuře.

Po množství detektivek současných autorů, je zajímavé číst skutečně klasickou detektivku, která byla napsaná před 100 lety. Je to úplně jiné vystavění příběhu. Není tu žádná snaha o rychlý spád, případně šokování čtenáře, ale pomalé, klidné stavění příběhu a postupné vysvětlování jednotlivých indicií. Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na jazyk, kterým je kniha napsaná, ale pak už jsem si čtení vysloveně užívala. Mám ráda klasické detektivní příběhy a myslím, že těžko budu hledat něco klasičtějšího, než je Sherlock Holmes a jeho Pes Baskervillský. Příběh mě zaujal, čtení bavilo a určitě je to jedna z detektivek, která stojí za přečtení.

Knižní tipy - únor 2017

Kat Kaufmann - Superpozice

Všechny postavy v této knize se vymyslely samy, nebo z nich to, čím jsou, udělali matka, otec, spolužáci, svině a kreténi. Peprné motto románu Superpozice, což je termín z kvantové fyziky i geologie, nás uvádí do světa šestadvacetileté hudebnice Izy Lewinové: jako dítě přišla do Německa s ruskožidovskými rodiči na začátku devadesátých let. Izy se ptá: Jsem Ruska, Židovka, Němka? Rozhodně si myslí, že říkat o někom, že má migrační pozadí, je blbost, ona říká ,,migrační popředí". A tak glosuje svou každodennost, chodí na mejdany, hraje pro peníze, bloumá po Berlíně.... Poetický jazyk se střídá s politicky nekorektním a vytváří zajímavou románovou mozaiku.

Vydává Odeon.

Joakim Zander - Bratr

Jasmine Ajamová utekla před svou minulostí z drsné stockholmské čtvrti Bergort do New Yorku. Jednoho dne dostane zprávu, že nepokoje v ulicích Stockholmu mají co do činění s náhlým zmizením jejího bratra. Lidé říkají, že se radikalizoval a zemřel v Sýrii v boji za Islámský stát. Ale co se mu doopravdy stalo? Mezitím si v Londýně Klara Walldéenová našla práci ve výzkumném institutu pro lidská práva a připravuje zprávu o důsledcích možné privatizace policie, kterou má prezentovat nejvyšším politickým činitelům Evropské unie. Ale když v jejím okolí začne docházet k podivným děsivým událostem, pochopí, že může nevědomky přispívat k velice temné agendě.

Vydává Host.

Příběh ženského přátelství

Geniální přítelkyně od italské autorky Eleny Ferrante je prvním dílem čtyřdílné série s názvem Neapolské novely. Získala si své jméno a oblibu nejenom v domácí Itálii, ale i v zahraničí, byla přeložená do víc jazyků a je to jeden z mála zahraničních titulů, kterému se povedlo uspět i na americkém knižním trhu. U nás nejprve vyšla ve slovenštině, až pak byla přeložená do českého jazyka. Příběh ženského přátelství odehrávající se v 50. letech v italské Neapoli si získal dobré jméno i u nás. Už při čtení knížky Nádherné trosky jsem zjistila, že mám v oblibě tituly odehrávající se v Itálii, a tak Geniální přítelkyně byla pro mě jasná volba.

Zimní portrét

Myslím, že každý bude souhlasit s tím, že spontánní nápady jsou většinou ty nejlepší. A to bylo i v tomto případě. Oslavovaly jsme s kamarádkou Aďkou její narozeniny a jen tak jsme se bavily o tom, jak je hezké, že po pár letech napadal sníh i v Praze. A ji napadlo toho využít a udělat nějaké zimní focení. Mě jako fotografku moc dlouho přesvědčovat nemusela. Mám ráda nové výzvy a fotografické příležitosti, i když se musím přiznat, že s focením portrétů lidí moc zkušeností nemám. Nikdo učený ale z nebe nespadl a toto byla ideální příležitost si to trochu potrénovat. Ona si vzala volno v práci, vzaly jsme k sobě ještě jednu kamarádku a vyrazily jsme do Krčského lesa v Praze. Ten den ráno jsem se už vzbudila trochu nemocná, ale odmítla jsem rušit tuto zajímavou akci, tak jsem se dala dohromady a vyrazila jsem. A vůbec toho nelituji. Existují totiž lidi, které je prostě radost fotit, protože se umějí tvářit a Aďka je jedním z nich. Pro mě jako fotografku s ní byl zážitek pracovat. A tak jsme fotily, smály se, blbly jako malé, a i když jsme se posilovaly čajem s rumem, tak jsme u toho celkem slušně vymrzly, ale bylo to skvěle strávených pár hodin a výsledek skutečně stojí za to. 

Nemyslíte? 

O holocaustu úplně jinak

Jsou témata, která už byla knižně zpracována mnohokrát. V různých dobách, nespočetným množstvím spisovatelů a odlišnými způsoby. Jedním z nich je například holocaust. Je to součást naší historie, na kterou nejsme vůbec hrdí, ale víme, že je dobré si ji neustále připomínat. Tím pádem jde o vynikající literární námět. Časem ale čtenář, který rád čte o holocaustu, nabyde pocit, že je velmi těžké přijít s něčím novým a neokoukaným. Jaké ale bylo mé překvapení, když se mi do rukou dostala knížka izraelského spisovatele Lavie Tidhaira Muž leží a sní, která zobrazuje holocaust úplně jinak.

Muž leží a sní se odehrává v alternativním Londýně 30. let 19. Století. Politická situace je tu ale úplně jiná než o jaké jsme se učili na hodinách dějepisu. Lavie Tidhair svůj příběh umístnil do alternativního Londýna s temnou noir atmosférou a děj se odehrává po té, co se v roce 1933 místo fašistů dostali v Německu k moci komunisti – a tím se změnilo úplně všechno. Na fašisty a jejich přívržence byla vyhlášená honba. Trestaneckým táborům se tak vyhnuli jedině uprchnutím z Německa.  Londýn se tak následkem náhlé změny politické situace musí vypořádat s masivní migrační vlnou. Hlavním hrdinou tohoto příběhu je pan Wolf. Hned po pár stránkách vám dojde, že pod tímto pseudonymem se neskrývá nikdo jiný než Adolf Hitler, který přišel o všechno a je donucený se živit v temném, hříchy prohnilém Londýně jako soukromý detektiv. Dostane nový případ, v jeho okolí se vraždí prostitutky a on je shodou náhod vždy u mrtvoly, čímž se stává jedním z hlavních podezřelých. Smyčka se pomalu uzavírá a vypadá to, že se pan Wolf se nevyhne kontaktu s bývalými známými. A jinde, na jiném místě a v jiném čase, leží muž a sní svůj zvláštní sen.

Navštívila jsem: Kočkafé Freya

Ještě předtím, než mě do postele zahnala chřipka, se kterou jsem strávila pár ne moc příjemných a upocených dní, mě kamarádka vzala do kočičí kavárny Kočkafé Freya, která se nachází v Bořivojově ulici v Praze. Každý, kdo mě zná, ví, že miluji kočky a toto byl pro mě prostě ráj. Všechno ještě umocněné tím, že jsem teď na pár měsíců nedobrovolně odloučená od své milované kočky (už se nemůžu dočkat, až se přestěhuju a budu si ji moc vzít k sobě). 

A najednou jsem byla na místě, kde bylo koček hodně a všechny byly extrémně milé, hodné, vrněly, tulily se a mohla jsem si je hladit do zbláznění. Pro mě to je ultimátní terapie. Miluji to místo a hlavně jeho myšlenku. Každá kočička, která se tam ocitla, tak našla druhý domov, protože ji zachránili z útulku nebo přímo z ulice a taková místa se vyplatí podporovat. No a k tomu si samozřejmě připočtěte skvělé kafe, vynikající dortíky, neskutečně milou obsluhu a vzadu v kavárně dokonce najdete malou knihovnu. No vždyť říkám, já jsem byla v sedmém nebi. Takže, když Pokud vám tedy není úplně dobře, máte toho hodně v práci, jste ve stresu, řešíte nějaké problémy, potřebujete na chvilku zregenerovat a jste tak trochu (no já možno trochu víc) kavárenský povaleč, tak tato kočičí kavárna je tím ideálním místem. Nebudete litovat. Ale varuji vás, možná se vám odtud nebude chtít odejít.

Momenty roku 2016

A je to tady. Rok 2016 je konečně za námi a před námi je rok se šťastnou sedmičkou na konci. A taky je to pro vás, čtenáře, čas, kdy se na skoro všech blozích vyrojí články, shrnutí, bilancování a v případě knižních blogů seznamy a výběr toho nejlepšího, co jsme za rok 2016 přečetli. Původně jsem neměla v plánu psát žádný souhrnný článek. Když jsem nad tím ale přemýšlela, občas napíšu článek, který je spíš pro mě než pro vás. Je to takové moje shrnutí toho, co jsem zažila, abych časem nezapomněla. Protože vzpomínky jsou hrozně zvláštní věc. Nevím, jak to máte vy, ale já strašně rychle zapomínám. A to mě hrozně mrzí, protože jsou věci, které stojí za to si pamatovat. A to je jeden z důvodů, proč píšu právě tento článek. Chci si zaznamenat, co vlastně rok 2016 znamenal pro mě.

Prosinec v knihách

Maurizio de Giovanni - Bolest

Tahounem celé detektivky je komisař, který vidí mrtvé. I mě titul Bolest díky tomu zaujal. A jsem ráda, že jsem po něm sáhla. Protože díky tomu se mi do rukou dostala detektivka, která je jiná, s mistrně vykreslenou temnou atmosférou fašistické Neapole. Moc se mi líbily popisy prostředí, města i celkového psychického rozpoložení člověka, který se díky svému zvláštnímu nadání vyčlenil na okraj společnosti a nikoho si k sobě nepustí. Ten pocit bolesti, samoty, zoufalství prostupuje všemi stránkami a dostane se vám pod kůži. Při čtení vás bude doslova mrazit. Líbilo se mi, že autor nic nepřeháněl a všechno dávkoval postupně a pomalu, čímž detektivka získala poklidný průběh a svým tempem mi připomínala moje oblíbené klasické britské detektivky ve stylu Agathy Christie. A tak tu najdeme postupné odhalování informací, vztahů, občasný vhled do soukromí komisaře Ricciardiho a hlavně neustálý pocit samoty člověka, což se autorovi mistrně povedlo vyjádřit na stránkách knihy.

Víc jsem se rozepsala v recenzi.

Knižní tipy - leden 2017

Peter May - Útěk

Je rok 1995 a pětice mladíků v čele se sedemnáctiletým Jackem Mackayem opouští své domovy v Glasgow a míří do Londýna s cílem prosadit se v hudebním světě. Chlapci doma nechávají nudný život a své rodiny a utíkají za slávou a štěstím. Brzy ale zjistí, že skutečnost nemá s jejich sny nic společného, a tři z nich se po několika týdnech vracejí domů s nenávratně poškozenými životy. O padesát let později dojde v Londýně k brutální vraždě a tři muži, nyní téměř sedmdesátníci, se opět vydávají na známá místa hledat odpovědi na otázky, které je po pět desetiletí strašily a ničily jim život.

Vydává Host.

Petr Stančík - O díře z trychtýře

Už jste četli pohádku, jejíž hlavní hrdinka vůbec není? Teď máte možnost. Artová kniha spisovatele Petra Stančíka (cena Magnesia LItera za román Mlýn na mumie) a výtvarnice Toy Box (Zlatá stuha za komiks Moje kniha Vinnetou) vypráví napínavý příběh osamělé díry, která v gastrokosmu jedné kuchyně hledá planetu, na které žijí její kamarádky. Kniha je výjimečná tím, že do ní bude provrtaná opravdová díra, skrze níž můžete třeba vyfukovat bubliny, nebo pít limonádu brčkem. Text doprovodí 40 krásných celostránkových ilustrací, takže na své si přijdou i děti, které ještě nedovedou číst. Teď máte možnost pomoci této unikátní knize na svět a vydat se s ní na dobrodružnou cestu plnou fantazie a vůně čerstvě umleté kávy.

Vydává Argo.