cwrcekk`s blog

Tak tohle jsem přesně potřebovala. Toto sci-fi dílko bylo přesně to, co jsem si v těchto podzimních a uspěchaných dnech s radostí přečetla. Space opera Šeroprostor je knížkou, která mě pohltila a pobavila, ve které mi byly postavy sympatické už od první stránky a neštvala mě ani nevyhnutelná romantická linka, protože všechno bylo správně nadávkované. Nemusela jsem nic extra řešit, jenom jsem se prostě nechala unášet příběhem. Zas jednou jsem si připomněla, proč se k sci-fi žánru tak ráda vracím. V Šeroprostoru sledujeme příběh vesmírné skokanky, která si ze svého posledního skoku s vesmírnou lodí nic nepamatuje. Jediné, co ví, je to, že se stala jedinou, kdo z 83 lidí na palubě lodi přežil. A všichni z této tragédie samozřejmě obviňují ji - přestože mezi oběťmi byla její největší láska a spřízněná duše, což jí úplně zlomilo. Ona si je ale vědoma toho, že za to nemůže, jen neví ,jak to dokázat, protože si nic nepamatuje. Je uvězněná a čeká na rozsudek. Z vězení ji vysvobodí skupinka rebelů, kteří jsou ochotni riskovat všechno, protože mají veliké plány a ona je jejich nevyhnutelnou součástí.

Asi se budu opakovat, ale mě Šeroprostor neskutečně bavil. Zhltla jsem ho jako malinu za pár hodin a šlo o skutečně skvělou malinu. Bavilo mě prostředí, postavy, zápletka i její rozuzlení. Byla tam správná badass hrdinka, která mě svým sebelitováním občas trochu štvala, ale autorka nic nepřeháněla a bylo to prostě uvěřitelné. Začátek měl trochu mezery, ale od půlky si všechno sedlo, a pak to byla skvělá jízda až do konce. Romantická linka byla přirozená a nebyla vůbec předávkovaná nebo umělá, a to mě bavilo. A tak trochu jsem se knižně zamilovala do hlavního mužského hrdiny. Byl fakt skvěle napsaný. Hodně jsem ho žrala. A tak to má být. To je přesně to, co od tohoto typu knížek potřebuju - oddych, relax a trochu té vesmírné romance. Všechno jsem to dostala v tak skvělé formě, že se už nemůžu dočkat pokračování!

Hrozně mě na tom bavilo, jak se Gillian Flynn povedlo psychologicky vykreslit postavy. Předložila nám obrázek lásky dohnané do extrému, závislosti na tom druhém a proměny milovaného člověka v člověka, kterého nenávidíme. Bylo to skvělé, poutavé, a přestože nešlo o úplně útlou knížku, kterou jsem měla v angličtině, přečetla jsem ji hrozně rychle a ještě mě k tomu všemu fakt pohltila.

Po velmi dlouhé době jsem si do knížky psala, zaškrtávala, vypisovala na okraj své myšlenky nebo reagovala na Aňu a hrozně moc se při tom usmívala. Takže u některých kapitol v mojí knížce najdete poznámky typu: ,,Toto je ono!" nebo ,,Tak to má být!" či ,,Na toto nezapomínat!" a mnohem víc. Tak jako u všech knížek složených z povídek nebo krátkých příběhů, tak i tady byly příběhy, které mě bavily víc, protože jsem k nim měla blíž, než jiné, které mě až tak neoslovily.

V této knížce se najde každá žena i zbloudilá duše, které mají pocit, že život je to, co se jim děje tak nějak samo a občas nad ním nemají kontrolu. Po přečtení se ale uklidní, protože si uvědomí, že to tak má být. A to je pocit, který po přečtení zůstal mně. Harmonie, úsměv, klid a vyrovnání.