Svůj vztah
k povídkám si buduju postupně. Otevřeně se přiznám, že spíš upřednostňuju
romány, beletrii a celkově delší, souvislé příběhy. Povídkám jsem nikdy moc
neholdovala, ale nevyhýbám se jim úplně. Většinou se ale spolehnu na
doporučení, protože si nejsem úplně jistá, zda se mi povede najít zajímavou
povídkovou sbírku, která upoutá moji pozornost dostatečným způsobem a u které
si řeknu, že i povídky mají něco do sebe. Takto mě naposledy zaujala povídková
sbírka Mapa Anny od českého spisovatele Marka Šindelky. Byla skvělá a tehdy
jsem si skutečně řekla, že je radost číst takhle dobře napsanou povídkovou
sbírku. A na doporučení jsem tedy sáhla i po další sbírce. Tentokrát od
zahraniční autorky Mariany Enriquezové, které u nás v Nakladatelství Host
vyšla povídková sbírka pod názvem Co nám oheň vzal. Prý si to musím přečíst a
určitě se mi to bude líbit. A jsem ráda, ani tentokrát jsem se nezklamala.
Uvědomuji si, že napsat dobrou povídku je
mnohem těžší než něco delšího. Na tak krátkém prostoru musí autor umět vystavět
příběh, zápletku, představit a dostatečně vykreslit postavy, vybudovat
v čtenáři zájem a celé to nakonec poutavě zakončit. Dobře napsaná povídka
je z mého pohledu mistrovské dílo a můžu říct, že Mariana Enriquezová je
mistryní svého žánru. Už po přečtení první povídky mi bylo jasné, že se mi do
rukou dostalo něco výjimečného a očekávala jsem neobyčejný čtenářský zážitek.
