úterý 7. listopadu 2017

Říjen 2017 v knihách

Ann Aguire – Šeroprostor (Siranta Jaxová #1)


Tak tohle jsem přesně potřebovala. Toto sci-fi dílko bylo přesně to, co jsem si v těchto podzimních a uspěchaných dnech s radostí přečetla. Space opera Šeroprostor je knížkou, která mě pohltila a pobavila, ve které mi byly postavy sympatické už od první stránky a neštvala mě ani nevyhnutelná romantická linka, protože všechno bylo správně nadávkované. Nemusela jsem nic extra řešit, jenom jsem se prostě nechala unášet příběhem. Zas jednou jsem si připomněla, proč se k sci-fi žánru tak ráda vracím. V Šeroprostoru sledujeme příběh vesmírné skokanky, která si ze svého posledního skoku s vesmírnou lodí nic nepamatuje. Jediné, co ví, je to, že se stala jedinou, kdo z 83 lidí na palubě lodi přežil. A všichni z této tragédie samozřejmě obviňují ji - přestože mezi oběťmi byla její největší láska a spřízněná duše, což jí úplně zlomilo. Ona si je ale vědoma toho, že za to nemůže, jen neví ,jak to dokázat, protože si nic nepamatuje. Je uvězněná a čeká na rozsudek. Z vězení ji vysvobodí skupinka rebelů, kteří jsou ochotni riskovat všechno, protože mají veliké plány a ona je jejich nevyhnutelnou součástí.
Asi se budu opakovat, ale mě Šeroprostor neskutečně bavil. Zhltla jsem ho jako malinu za pár hodin a šlo o skutečně skvělou malinu. Bavilo mě prostředí, postavy, zápletka i její rozuzlení. Byla tam správná badass hrdinka, která mě svým sebelitováním občas trochu štvala, ale autorka nic nepřeháněla a bylo to prostě uvěřitelné. Začátek měl trochu mezery, ale od půlky si všechno sedlo, a pak to byla skvělá jízda až do konce. Romantická linka byla přirozená a nebyla vůbec předávkovaná nebo umělá, a to mě bavilo. A tak trochu jsem se knižně zamilovala do hlavního mužského hrdiny. Byl fakt skvěle napsaný. Hodně jsem ho žrala. A tak to má být. To je přesně to, co od tohoto typu knížek potřebuju - oddych, relax a trochu té vesmírné romance. Všechno jsem to dostala v tak skvělé formě, že se už nemůžu dočkat pokračování!
Samuel Bjork – Sova (Holger Munch & Mia Kruger #2)


Znovu objevuju kouzlo audioknih. Díky akci, které mělo Audiolibrix u příležitosti svých 5. narozenin, jsem se rozhodla, že jim dám znovu šanci (hlavně když mají první audioknížku za 5 Kč, to se pak odolává fakt těžko). A byla jsem překvapená, že po několikaletém časovém odstupu od doby, kdy jsem audioknížky odložila, protože mi nevyhovovaly, jsem si teď poslouchání toho, jak mi někdo čte, užívala. Díky mé nepozornosti jsem omylem sáhla po druhém dílu detektivní série s komisařem Holgerem Munchem v hlavní úloze. Nakonec to ale ničemu nevadilo. Vztahy byly vysvětlené a šlo o samostatný příběh, který na ten první odkazoval jenom minimálně.
Myslím, že detektivky a thrillery jsou na audioknižní zpracování jako dělané. Knížka byla skvěle namluvená a já se ponořila do pátrání po vrahovi dívky, která byla rituálně popravena a předtím nelidsky mučena. Všechno se to pojilo s motivem sovy a sovím peřím a bylo na Holgerovi, aby tomu celému přišel na kloub. Na pomoc si povolal svojí talentovanou bývalou kolegyni Miu Krugerovou, která byla kvůli určitým problémům suspendována, a zas jednou vytvořili efektivní dvojici, která nikdy nezklame.
Bylo to napínavé, mělo to spád a bavilo mě to. Místy trochu děsivé a občas se mi dělalo fakt špatně, ale to se mi u těchhle drsnějších scén severských detektivek někdy stává, jsem holt jemná duše. Ale jde o poutavý příběh, který vás pohltí, a vy budete dychtivě očekávat, jak to všechno dopadne. A věřte mi, že ten konec vás vyvede z míry stejně tak, jak se to stalo mě. I když zde bylo pár slepých linek, které podle mě nikam nevedly, stejně se mi to líbilo a určitě doporučuju. Samuel Bjork umí psát a je to vidět.
 
Martin Váša – Dělám si to sám


Knížka s vtipným názvem Dělám si to sám zaujme hned od prvního pohledu. Je vám kolem třiceti, jste single a žijete v Praze?  Tak tahle knížka je přesně pro vás. Aspoň já jsem měla ten pocit. To neznamená, že diskriminuju na základně místa bydlení nebo věku, to zas ne! Ale u téhle knížky jsem se díky těmhle detailům královsky bavila. Byla jsem schopná se vžít do kůže hlavního hrdiny a dost konkrétně si představit jednotlivá místa Prahy, kolem kterých se točil celý příběh. Jde totiž o příběh tak trochu ztraceného 27letého Martina žijícího v Praze a pracujícího jako redaktor časopisu. Má skvělou schopnost podat věci mnohem lépe, než ve skutečnosti jsou. Bojuje se vztahy, dnešní dobou, seznamkami a celkově se společenskými konvencemi. Je expert na to, jak si všechno co nejvíc zkomplikovat. Navštěvuje rodinu, aby od ní pak co nejrychleji utekl, hledá svou životní lásku, ale nachází jenom plejádu méně či více komplikovaných mužů. Stejně ho ale budete zbožňovat, protože všechno bere s humorem, nadhledem a nadsázkou. Je to ten typ knížky, u které se smějete z plné pusy a je vám úplně jedno, kde se právě nacházíte. Je to takový deníček mladého člověka dnešní doby, mileniála, který nejvíc stejně bojuje sám se sebou a svými představami o tom, jaký by ten jeho život měl být a proč je vlastně jiný a zda to tak je dobře nebo ne. Oddechnete si u toho, zabavíte se a díky tomuto titulu si řeknete, že někdy bychom ten život neměli brát až tak vážně. Vždyť v konečném důsledku o nic nejde. Jenom o to, abychom byli spokojení, i když se jednoho dne ocitneme úplně jinde, než jsme si mysleli, že budeme. 
 
Benedict Wells – Na konci samoty


Na konci samoty je dojemný příběh dvou mladých lidí, kteří oba již v dětství zůstali zranění a opuštění. Ocitnou se ve stejné škole, najdou si k sobě cestu a vyrůstají spolu. V příběhu můžeme sledovat, jak se jejich osudy proplétají, aby se pak později rozdělily, jak bojují se svojí samotou a celkově válčí se životem. 
Bylo to hezké, dojemné a hloubavé. Plné hezkých myšlenek a četlo se to skoro samo. I když šlo o příběh lásky, nebyla to žádná slaboduchá romance. Tohle je přesně ten typ zamilovaných příběhů, které mě baví, protože působí reálně. Jsou prostě ze života a plné všeho, co se lidem děje, nejenom toho hezkého, ale i komplikací. Život není vždy jen krásný, perfektní a růžový a ne vždy se všechno děje podle našich představ. Je taky plný toho, že občas prostě nevíme, co chceme, nebo netušíme, koho máme vedle sebe, dokud o něho nepřijdeme. Až pak zjistíme, kolik času jsme zbytečně promrhali a říkáme si, jak je možné, že jsme byli tak slepí. Je to ten typ zamilovaného příběhu, kdy se vám chce smát a plakat zároveň. Přestože byste s hlavní postavou nejraději zatřásli, aby se už konečně probrala, přestala dělat blbosti a uvědomila si, co má před sebou. 
V hrozně moc aspektech mi knížka připomínala jednu z mých oblíbených titulů tohoto žánru - Jeden den. Pokud tedy patříte mezi fanoušky Jednoho dne, nenechte si uniknout ani Na konci samoty od Benedicta Wellse, stojí fakt za to.
 
Paolo Cognetti – Osm hor


Titul Osm hor italského spisovatele Paola Cognettiho vyšel jako 200. titul v rámci Světové knihovny nakladatelství Odeon. Je to titul, který svým obsahem dokáže zaujmout široké spektrum čtenářů. Je vhodný jak pro lidi, kteří cestují maximálně na stránkách knihy, ale osobně se jim nikam moc nechce a radši zůstanou zachumlaní pod kopcem s knížkou, tak i pro ty, kteří milují cestování, hory, objevování nových míst a překonávání vlastních limitů. Já sama se řadím do té druhé skupiny a při čtení jsem si říkala, že Osm hor je pro mě prostě ideální. Miluju hory a tahle knížka pro mě byla skvělým oddechem a taky pohlazením po duši.
Sledujeme tady osudy hlavního hrdiny Pietra, jehož celý život je propojený s horami. Seznámili se tu jeho rodiče, trávil tady své dětství a i v dospělosti sem vedou jeho kroky. Seznámil se zde se svým nejlepším kamarádem a prožil množství silných zážitků – ať už pozitivních, nebo negativních. Hory jsou hlavním dějištěm všeho, co se v této útlé knížce děje. Po jejím přečtení jsem měla hroznou chuť zas jednou vylézt na nějaký kopec, užít si trochu té samoty, přírody a jet si zase vyčistit hlavu. Text sice plyne pomalu, ale ničemu to nevadí, právě naopak, díky tomu je ta knížka hodně relaxační, místy může působit až meditativně. A není to jenom o přírodě a horách, ale autorovi se tu podařilo vypracovat i sociální rozměr. Líbilo se mi vykreslení postav, jejich osudů a komplikovaných lidských vztahů. Nedivím se, že tato knížka v zahraničí už získala pár ocenění. Rozhodně si je zasloužila.