sobota 9. prosince 2017

Listopad 2017 v knihách

Edo Jaganjac – Sarajevská princezna


Poslední dobou čtu hodně náročných knih, ale Sarajevská princezna je úplně jiný level i mezi nimi. Po dlouhé době jsem četla knížku, která byla svým obsahem tak reálná a syrová, že jsem ji občas musela odložit, abych ji vstřebala a trochu se oklepala. Příběh Sarajevské princezny odehrávající se v průběhu války v Jugoslávii je založený na skutečných událostech a popisuje skutečné vzpomínky. Autorem je člověk, který to všechno zažil na vlastní kůži. Až  moc dobře jsem si  uvědomovala, že se jedná o reálné zážitky, díky tomu je Sarajevská princezna tak emočně náročná a rozhodně bych ji nedoporučovala slabým povahám. Edo Jaganjac je doktor-chirurg, který radši nechal svoji manželku s dcerami kvůli jejich bezpečnosti odcestovat z města a sám zůstal, aby mohl pomáhat potřebným, raněným a zachraňovat životy. Jenomže tady je to válka a pravidla, zásady a morálka jsou ve válečních konfliktech úplně jinde než v nemocnici. Ty reálie, příběhy, zlomení lidé a zároveň jejich neskutečná odolnost - jednoduše nechápete, kde na to ještě brali sílu, energii a duševní odolnost. Zažívali zvěrstva a ukázky nelidskosti na každém kroku. Tohle fakt nešlo číst souvisle. Byl to ten nejsyrovější příběh, jaký jsem kdy četla.
Hlavní dějovou linkou je záchrana 5leté dívky, která byla zraněná u bombardování Sarajeva. Dostala se do rukou chirurga Eda Jaganjace, který věděl, že jestli jí chce zachránit život, musí ji dostat z města. Paradoxně největší boj musel svést s místní válečnou byrokracií. Díky jeho námaze a neodolatelné energii, touze se nevzdát, ale bojovat do poslední chvíle ze všech sil, se mu povedlo dostat do pohybu obrovskou mašinérii a zmedializovat nelidské praktiky války. Dokázal to, co se ještě nikomu nepovedlo, a tohle je jeho svědectví.

středa 6. prosince 2017

Prodloužený víkend v Novohradských horách


Tento rok vyšel svátek 17. listopadu na pátek. To znamenalo prodloužený víkend (samozřejmě pro lidi, co dělají od pondělí do pátku, na mojí punk pracovní dobu to vliv nemělo), co si doslova říkalo o náležité využití. S kamarády jsme se už před dvěma měsíci domluvili, že vyrazíme do Novohradských hor. Měla jsem z toho radost, protože toto místo v Čechách jsem ještě nenavštívila a hrozně ráda poznávám nová místa. Jela nás nakonec skupinka deseti lidí, všechno cyklisté plus dvě malé děti. Prostě pohoda víkend. Po zjištění víkendové předpovědi a spočítání posezónní únavy a různých zranění pár kamarádů jsme se rozhodli, že kola necháme v Praze a dopřejeme si jednou také pěší víkend.
Díky vybranému ubytování v Pensionu Baronův most jsme bydleli daleko od jakékoliv civilizace, byli jsme bez signálu a internetu, uprostřed lesa a bylo to absolutně boží. Hodně jsme toho nachodili, počasí bylo skvělé (jo, byla zima a mlha, ale to k listopadu v přírodě prostě patří), bavili jsme se a večery místo mobilům patřili společenským hrám, u kterých jsme se královsky bavili. Víkend utekl jako voda a já doufám, že podobně skvělých víkendů zažiju v budoucnu co nejvíc!

sobota 2. prosince 2017

Prožijte dobrodružství v Jižní Americe

Pavel Svoboda se se svojí přítelkyní rozhodl, že si po pár menších a kratších cestách splní svůj velký cestovatelský sen. My lidi ale jsme už takoví, pořád na něco čekáme - až budeme mít víc peněz, času, zkušeností a tak dál.  Svojí velkou cestu má vysněno mnoho lidí, hlavně cestovatelů, ale zrealizuje se z nich nakonec jenom zlomek. A Pavel s Vendy do toho zlomku patří. Rozhodli se, že na nic čekat nebudou, protože si uvědomili, že už nikdy to nemusí být lepší. A tak koupili letenky, sbalili dva batohy a vyrazili na svoji vysněnou cestu. Rozhodli se strávit půl roku v Jižní Americe a projet ji od severu k jihu. A o této veliké cestě Pavel napsal a sám vydal knihu, která se mi dostala do rukou. A jak se mi nakonec líbila?


Pavel patří k tomu typu lidí, které hrozně moc obdivuju. Mají odvahu si nejenom své sny vysnít, ale nechybí jim ani dostatečná odvaha a odhodlání je zrealizovat. Seznámila jsem se s ním poprvé na jeho přednášce, kam mě pozvala kamarádka. Jednalo se o přednášku  v té době, o jejich druhé veliké cestě napříč Asií. Přednáška byla skvělá a já (člověk, který tak trochu fušuje do fotografování) jsem byla úplně hotová z jeho přenádherných fotek. Hned po přednášce jsem využila možnost pořídit si jeho knížku o první veliké cestě napříč Jižní Amerikou, kterou si vydal sám jenom s pomocí kampaně na HitHitu. A díky tomu má můj veliký obdiv. Rozhodl se s lidmi podělit o své zážitky a fotky a vytvořit něco, co tu zůstane ne jenom jako památka, ale co bude dělat radost i dalším lidem.