Listopad 2017 v knihách

17:15

Edo Jaganjac – Sarajevská princezna


Poslední dobou čtu hodně náročných knih, ale Sarajevská princezna je úplně jiný level i mezi nimi. Po dlouhé době jsem četla knížku, která byla svým obsahem tak reálná a syrová, že jsem ji občas musela odložit, abych ji vstřebala a trochu se oklepala. Příběh Sarajevské princezny odehrávající se v průběhu války v Jugoslávii je založený na skutečných událostech a popisuje skutečné vzpomínky. Autorem je člověk, který to všechno zažil na vlastní kůži. Až  moc dobře jsem si  uvědomovala, že se jedná o reálné zážitky, díky tomu je Sarajevská princezna tak emočně náročná a rozhodně bych ji nedoporučovala slabým povahám. Edo Jaganjac je doktor-chirurg, který radši nechal svoji manželku s dcerami kvůli jejich bezpečnosti odcestovat z města a sám zůstal, aby mohl pomáhat potřebným, raněným a zachraňovat životy. Jenomže tady je to válka a pravidla, zásady a morálka jsou ve válečních konfliktech úplně jinde než v nemocnici. Ty reálie, příběhy, zlomení lidé a zároveň jejich neskutečná odolnost - jednoduše nechápete, kde na to ještě brali sílu, energii a duševní odolnost. Zažívali zvěrstva a ukázky nelidskosti na každém kroku. Tohle fakt nešlo číst souvisle. Byl to ten nejsyrovější příběh, jaký jsem kdy četla.
Hlavní dějovou linkou je záchrana 5leté dívky, která byla zraněná u bombardování Sarajeva. Dostala se do rukou chirurga Eda Jaganjace, který věděl, že jestli jí chce zachránit život, musí ji dostat z města. Paradoxně největší boj musel svést s místní válečnou byrokracií. Díky jeho námaze a neodolatelné energii, touze se nevzdát, ale bojovat do poslední chvíle ze všech sil, se mu povedlo dostat do pohybu obrovskou mašinérii a zmedializovat nelidské praktiky války. Dokázal to, co se ještě nikomu nepovedlo, a tohle je jeho svědectví.

Deborah Levy – Doplavat domů


Knížky Nakladatelství Odeon jsou vždy zárukou zajímavého čtenářského zážitku. Netvrdím, že se mi líbí každá knížka, kterou jsem od nich četla, ale vždy to je nějakým způsobem zážitek, který mi jako čtenáři něco dá a nějakým způsobem mě rozvine. Po titulu Doplavat domů jsem sáhla na základě zajímavé anotace. Působil na mě jako psychothriller se zajímavou zápletkou. Myslela jsem, že to bude ten typ thrilleru, kde se bude řešit nějaká záhada a já jako čtenář si u toho oddechnu. Ale to by nebyl Odeon, kdyby nepřinesl zas něco jiného a zajímavého.
Příběh se odehrává na francouzské riviéře, kde svoji dovolenou tráví rodina s dcerou a přáteli. Jednoho dne najdou ve svém bazénu nahou koupající se dívku. Dívku, která je výstřední, šílená a ráda chodí nahá. Ubytují ji u sebe v domě, a to je jenom začátek nesmírných komplikací, které jim do života přinese.
Myslela jsem si, že si u tohoto titulu odpočinu, ale opak byl pravdou. To, co na začátku připomínalo psychothriller, se vyvinulo v něco úplně jiného a já se na konci nestačila divit. Ze všeho nejvíc mi to připomínalo klasické antické tragédie jenom oděné do šatů dnešní doby. Komplikované vztahy, rozhovory, úmysly a následky činů. Půlku knihy se budete snažit rozkódovat Kittino chování, které je totálně nepředvídatelné a nejasné. Celý čas si budete myslet, budete čekat ten předpokládaný konec, až zjistíte, že je všechno úplně jinak. Ideální knížka na ponurý podzim. Mě vtáhla a dostala, moc se mi to líbilo, i když jsem se po jejím dočtení vůbec necítila dobře. Přečtete to za pár hodin, ale přemýšlet nad ní budete ještě několik dní, za to vám ručím.


Carolina Neurath – Zaslepení



Zaslepení je thriller ze švédského finančního prostředí inspirovaný skutečnými událostmi. Někoho to může lákat, ale mám pocit, že na většinu z vás to může působit suše a nudně. Já jsem ten typ čtenáře, který rád občas vystoupí ze své komfortní zóny a vyzkouší i něco nového. Ráda čtu knížky, kde se něco nového dozvím a to byl i případ tohoto thrilleru od švédské novinářky Caroliny Neurathové. Byla jsem zvědavá, zda se dá napsat zajímavá knížka právě z finančního prostředí, které je pro mě jedna veliká neznámá. Hodně mě taky lákal i fakt, že je děj založený na skutečných událostech.

Víc v samostatné recenzi na blogu.

Jennifer Weiner – Až úplně dolů


Příběh o těžkých věcech, který se četl překvapivě lehce a skoro sám. Jennifer Wiener se rozhodla psát o osudu ženy, která díky pár špatným rozhodnutím a neustálé snaze být ve všem perfektní a dokonalá (dokonalá matka, dcera, manželka, pracovnice) sklouzne k závislosti na lécích na bolest. Ukazuje nám, jak tenká je hranice mezi užíváním a závislosti a jak je hrozně jednoduché do ní spadnout. A člověk si to bohužel uvědomí až příliš pozdě. Tak se to stalo Allison. A začalo to přitom tak nevinně. Po nehodě v posilovně ji lékař předepsal léky na bolest. Zjistila, že se díky nim cítí dobře a nejenom to, dokonce mnohem líp, nepřekonatelně, problémy zvládá mnohem líp. A to byl začátek cesty do pekla, který spolu s ní sledujeme z jejího pohledu vyprávění. Díky tomu se s hlavní hrdinkou neskutečně lehce ztotožníme a překvapivě ji i chápeme. Jo, nejraději bychom s ní zatřásli a otevřeli jí očí, ale my jenom bezmocně sledujeme, jak klesá stále hlouběji až na samotné dno – ocitne se v detoxikačním zařízení.
Jak jsem říkala, je to skvěle napsané a čte se hrozně dobře. Ale zároveň jde o náročný příběh, příběh, který se děje podle mě mnohem častěji, než si dokážeme představit. A nemusí jít jenom o léky, ale i alkohol nebo drogy. Je to příběh o závislosti, z kterého vás bude mrazit. A nechá vás zamýšlet se nad tím, co byste dělali vy na místě Alison a zda byste taky pod tlakem okolností nepodlehli. Všichni doufáme, že máme v sobě dost sil vyrovnat se s čímkoliv, ale po dočtení této knížky si můžete uvědomit, jak tenká hranice nás dělí od závislosti. A to je fakt děsivý pocit.

Ann Aguirre – Hvězdný tulák (Siranta Jax #2)



Další díl úplně ultimátní space opery a skvělé sci-fi oddechovky, kterou jsem opěvovala už minulý měsíc, mě vtáhl snad ještě líp než ten první. Možná to bude tím, že už jsem znala postavy, prostředí i vztahy, a tak jsem se mohla do děje mnohem rychleji dostat. Zas jednou to byla jízda a vypadalo to tak, že Sirantě Jaxové není prostě souzeno vést klidný a spořádaný život. Když už doufala, že se usadí a její jedinou povinností bude cvičení nové generace skokanů, zjistila, že se hluboce mýlila. Tentokrát je jmenovaná velvyslankyní Konglomerátu a je vyslaná na misi. Jenomže, jak to u ní je dobrým zvykem, tak se nic neděje tak, jak je původně naplánováno a ona se dostane do fakt velikého nebezpečí a musí čelit těžkým komplikacím. K tomu si připočtěte neobyčejnou nemoc, která se u ní začíná projevovat, a je jasný, že ani druhý díl této sci-fi série nebude nuda.
Tak jako u prvního dílu, skvěle jsem si u toho oddechla, bavilo mě to a i tady se autorka drží svého osvědčeného způsobu psaní, kde je všechno nadávkováno v té správné míře. Dokonce se jí povede přivést i nějaké nové postavy, které děj skvěle oživí, doplní a sehrají důležitou roli v dobrodružstvích, které Siranta bude zažívat. Romantická linka není pořád otravná, mužský hlavní hrdina občas na facku, ale pořád se mi to líbí. Zhltla jsem to za pár dnů a myslím, že další měsíc si nutně musím dopřát další díl.

Katarzyna Bony - Ganbare! Workshopy smrti


Ganbare! Workshopy smrti jsou reportáží, která nám předkládá obraz Japonska, lidí, poměrů a následků pět let po ničivém zemětřesení v březnu 2011, které bylo o síle 8,9 Richterovy stupnice tím nejsilnějším zemětřesením v dosavadní historii Japonska. Jeho následkem byly obrovské vlny tsunami (až 38 metrů), které zasáhly severovýchodní pobřeží Japonska, zvláště prefekturu Mijagi v provincii Tóhoku. Došlo k obrovským škodám, devastaci celých měst a o život přišlo přibližně 16 tisíc lidí, víc než 4 miliony domácností zůstalo bez elektřiny a bez vody 3,8 milionu. Zemětřesení se do historie zapsalo jako páté nejsilnější zemětřesení v historii od roku 1900.
Knížka je složená ze dvou částí. V první části se autorka zaměřila na samotné zemětřesení a tsunami, v té druhé věnuje svou plnou pozornost havárii jaderní elektrárny Fukušima. Každá kapitola tvoří samostatný příběh,  poznáme různé lidské osudy. Setkáme se například  s  člověkem, který se potápí, protože doufá, že najde pozůstatky (aspoň kosti) svých blízkých, které by mohl pochovat. Od dalšího se dozvíme zásady chování v případě zemětřesení, na co si dávat pozor při vcházení do místnosti či kam je nejbezpečnější se postavit. Nahlédneme do historie zemětřesení a tsunami Japonska, seznámíme se s tradicemi, mentalitou lidí a díky tomu poznáme trochu blíž japonskou kulturu, jejich tradice, to, čemu věří, jejich pověsti, bohy i strašidla.  Zjistíme, v čem vlastně lidi bezprostředně po katastrofě žili, ale i to, jak se postupně vyrovnávali s faktem, že se mají vrátit k ,,normálnímu“ životu, ale i to, jak se vyrovnávali se smutkem a ztrátou. 
Je to napsané skvěle a doporučuju to každému fanouškovi náročnějšího čtení, reportáží a literatury faktu. 

You Might Also Like

0 komentářů