Burgessovi chlapci se vrací domů

20:07

Burgessovi chlapci jsou u nás nejnovějším titulem držitelky Pulitzerovy ceny Elisabeth Strout, které u nás vyšly už dva romány – Olive Kitteridgeová, za kterou autorka dostala Pulitzerovou cenu, a Jmenuji se Lucy Bartonová. I když u nás Burgessovi chlapci vychází až teď, autorka je vydala už v roce 2013. Za mě byla tato knížka prvním setkáním s autorkou, ale příběh o rodinných vztazích a sourozencích, kteří se po dlouhé době vracejí do rodného města a kromě jiného musí čelit vlastní minulosti, mě zaujal natolik, že jsem se rozhodla po tomto titulu sáhnout. A jak se mi knížka nakonec líbila?


Burgessovi chlapci jsou příběhem jedné rodiny, sourozenců, a i když z názvu může působit, že jde pouze o bratry, není tomu tak. Burgessovi děti jsou totiž tři, dva bratři a sestra – Jim, Bob a Susan, přičemž Bob a Susan jsou dvojčata. Všichni se narodili a vyrostli v malém městečku v Shirley Falls v Maine.  Jim a Bob se časem odstěhovali do New Yorku a Susan zůstala. Jim se stal známým a bohatým právníkem a jeho bratr Bob, který žije nedaleko něho, se celý život nacházel v jeho stínu. Sourozenci Burgessovi si celý život sebou nesou pozůstatky tragické nehody z dětství, při které přišel o život jejich otec a jejich matka jim to nikdy neodpustila. Teď se jim ale po dlouhé době ozvala jejich sestra Susan a požádala je o pomoc, protože její syn Zach se dostal do vážných potíží a konfliktu se somálskou komunitou žijící v Shirley Falls a ona to sama nezvládá. A tak bratrům nezůstává nic jiného, než se po dlouhé době vrátit domů a čelit nejenom aktuální situaci, ale i duchům minulosti.
Po této knížce jsem sáhla hlavně proto, že mi svou anotací připomínala film Soudce v hlavní roli s Robertem Downeym Jr., který mám ráda. Prostě příběh návratu do místa dětství a konfrontace s minulostí a nedořešenými věcmi a vztahy v místě, ve kterém člověk vyrostl a před kterým utekl. Jenomže jsem nedostala úplně to, co jsem čekala a jsem z té knížky trochu zmatená.
Nejsem si úplně jistá, o čem tato knížka měla být. Autorka v příběhu vystavěla vícero motivů a ani jednomu nevěnovala dostatečnou pozornost. Příběh nebyl tolik souvislý, jak bychom očekávali, místy se zadrhával najednou nevysvětlitelně skočil dál. Podle mě ani autorka sama nevěděla, čemu se chce pořádně věnovat, proto tuto knížku jen tak lehce nezařadíme do žádné kategorie. Nevím, zda je to knížka o rasismu, xenofobii a problematice imigrace Somálců do Ameriky a celkově imigrační politice, nebo knížka o vztazích, ať už partnerských, nebo sourozeneckých, nebo o problematice výchovy a dospívání.
I když se mi knížka četla dobře, příběh odsýpal, nebylo to pro mě to pravé ořechové. Vyprávění příběhu je klidné, inteligentní, ale mně prostě chyběla souvislost v tématu a nevyhovovala mi ta rozdrobenost hlavního motivu příběhu, kdy Elisabeth Strout psala o všem hodně povrchově, aby se stíhala věnovat všem tématům, místo toho, aby něco z toho rozpracovala víc do hloubky, včetně postav, které by si určitě zasloužily víc pozornosti a lepšího psychologického vykreslení - to mi můj čtenářský zážitek pokazilo. A to mě mrzí.
Zastávám ale názor, že každá knížka si najde svého čtenáře a to je určitě případ i Burgessovych chlapců. Věřím, že to, co mě úplně nesedlo, se někomu jinému může líbit. Mně ale bohužel tato knížka prostě nesedla.



Autor: Elisabeth Strout
Název: Burgessovi chlapci (2017)
Original: The Burgess Boys (2013)
Vydalo: Motto
Počet stran: 327

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji knihkupectví Martinus.

You Might Also Like

0 komentářů