Edo Jaganjac – Sarajevská princezna
Poslední dobou
čtu hodně náročných knih, ale Sarajevská princezna je úplně jiný level i mezi
nimi. Po dlouhé době jsem četla knížku, která byla svým obsahem tak reálná a
syrová, že jsem ji občas musela odložit, abych ji vstřebala a trochu se
oklepala. Příběh Sarajevské princezny odehrávající se v průběhu války v
Jugoslávii je založený na skutečných událostech a popisuje skutečné vzpomínky.
Autorem je člověk, který to všechno zažil na vlastní kůži. Až moc dobře jsem si uvědomovala, že se jedná o reálné zážitky,
díky tomu je Sarajevská princezna tak emočně náročná a rozhodně bych ji
nedoporučovala slabým povahám. Edo Jaganjac je doktor-chirurg, který radši
nechal svoji manželku s dcerami kvůli jejich bezpečnosti odcestovat z města a sám
zůstal, aby mohl pomáhat potřebným, raněným a zachraňovat životy. Jenomže tady
je to válka a pravidla, zásady a morálka jsou ve válečních konfliktech úplně
jinde než v nemocnici. Ty reálie, příběhy, zlomení lidé a zároveň jejich
neskutečná odolnost - jednoduše nechápete, kde na to ještě brali sílu, energii
a duševní odolnost. Zažívali zvěrstva a ukázky nelidskosti na každém kroku.
Tohle fakt nešlo číst souvisle. Byl to ten nejsyrovější příběh, jaký jsem kdy
četla.
Hlavní dějovou linkou je záchrana 5leté dívky,
která byla zraněná u bombardování Sarajeva. Dostala se do rukou chirurga Eda
Jaganjace, který věděl, že jestli jí chce zachránit život, musí ji dostat
z města. Paradoxně největší boj musel svést s místní válečnou
byrokracií. Díky jeho námaze a neodolatelné energii, touze se nevzdát, ale
bojovat do poslední chvíle ze všech sil, se mu povedlo dostat do pohybu
obrovskou mašinérii a zmedializovat nelidské praktiky války. Dokázal to, co se
ještě nikomu nepovedlo, a tohle je jeho svědectví.
Deborah Levy – Doplavat domů
Knížky
Nakladatelství Odeon jsou vždy zárukou zajímavého čtenářského zážitku.
Netvrdím, že se mi líbí každá knížka, kterou jsem od nich četla, ale vždy to je
nějakým způsobem zážitek, který mi jako čtenáři něco dá a nějakým způsobem mě
rozvine. Po titulu Doplavat domů jsem sáhla na základě zajímavé anotace.
Působil na mě jako psychothriller se zajímavou zápletkou. Myslela jsem, že to
bude ten typ thrilleru, kde se bude řešit nějaká záhada a já jako čtenář si u
toho oddechnu. Ale to by nebyl Odeon, kdyby nepřinesl zas něco jiného a
zajímavého.
Příběh se odehrává na francouzské riviéře, kde svoji dovolenou
tráví rodina s dcerou a přáteli. Jednoho dne najdou ve svém bazénu nahou koupající
se dívku. Dívku, která je výstřední, šílená a ráda chodí nahá. Ubytují ji u
sebe v domě, a to je jenom začátek nesmírných komplikací, které jim do
života přinese.
Myslela jsem si, že si u tohoto titulu odpočinu,
ale opak byl pravdou. To, co na začátku připomínalo psychothriller, se vyvinulo
v něco úplně jiného a já se na konci nestačila divit. Ze všeho nejvíc mi to
připomínalo klasické antické tragédie jenom oděné do šatů dnešní doby.
Komplikované vztahy, rozhovory, úmysly a následky činů. Půlku knihy se budete
snažit rozkódovat Kittino chování, které je totálně nepředvídatelné a nejasné.
Celý čas si budete myslet, budete čekat ten předpokládaný konec, až zjistíte,
že je všechno úplně jinak. Ideální knížka na ponurý podzim. Mě vtáhla a
dostala, moc se mi to líbilo, i když jsem se po jejím dočtení vůbec necítila
dobře. Přečtete to za pár hodin, ale přemýšlet nad ní budete ještě několik dní,
za to vám ručím.
Carolina Neurath – Zaslepení
Zaslepení je thriller ze švédského finančního prostředí inspirovaný skutečnými
událostmi. Někoho to může lákat, ale mám pocit, že na většinu z vás to může
působit suše a nudně. Já jsem ten typ čtenáře, který rád občas vystoupí ze své
komfortní zóny a vyzkouší i něco nového. Ráda čtu knížky, kde se něco nového
dozvím a to byl i případ tohoto thrilleru od švédské novinářky Caroliny
Neurathové. Byla jsem zvědavá, zda se dá napsat zajímavá knížka právě z
finančního prostředí, které je pro mě jedna veliká neznámá. Hodně mě taky lákal
i fakt, že je děj založený na skutečných událostech.
Víc v samostatné recenzi na blogu.
Jennifer Weiner – Až úplně dolů
Příběh o těžkých věcech, který se četl překvapivě lehce a skoro sám. Jennifer
Wiener se rozhodla psát o osudu ženy, která díky pár špatným rozhodnutím a
neustálé snaze být ve všem perfektní a dokonalá (dokonalá matka, dcera,
manželka, pracovnice) sklouzne k závislosti na lécích na bolest. Ukazuje nám,
jak tenká je hranice mezi užíváním a závislosti a jak je hrozně jednoduché do
ní spadnout. A člověk si to bohužel uvědomí až příliš pozdě. Tak se to stalo
Allison. A začalo to přitom tak nevinně. Po nehodě v posilovně ji lékař
předepsal léky na bolest. Zjistila, že se díky nim cítí dobře a nejenom to,
dokonce mnohem líp, nepřekonatelně, problémy zvládá mnohem líp. A to byl
začátek cesty do pekla, který spolu s ní sledujeme z jejího pohledu vyprávění.
Díky tomu se s hlavní hrdinkou neskutečně lehce ztotožníme a překvapivě ji i
chápeme. Jo, nejraději bychom s ní zatřásli a otevřeli jí očí, ale my
jenom bezmocně sledujeme, jak klesá stále hlouběji až na samotné dno – ocitne
se v detoxikačním zařízení.
Jak jsem říkala, je to skvěle napsané a čte se hrozně dobře. Ale zároveň jde o
náročný příběh, příběh, který se děje podle mě mnohem častěji, než si dokážeme
představit. A nemusí jít jenom o léky, ale i alkohol nebo drogy. Je to příběh o
závislosti, z kterého vás bude mrazit. A nechá vás zamýšlet se nad tím, co
byste dělali vy na místě Alison a zda byste taky pod tlakem okolností
nepodlehli. Všichni doufáme, že máme v sobě dost sil vyrovnat se s čímkoliv,
ale po dočtení této knížky si můžete uvědomit, jak tenká hranice nás dělí od
závislosti. A to je fakt děsivý pocit.
Ann
Aguirre – Hvězdný tulák (Siranta Jax #2)
Další díl úplně ultimátní space opery a skvělé sci-fi oddechovky, kterou jsem
opěvovala už minulý měsíc, mě vtáhl snad ještě líp než ten první. Možná to bude
tím, že už jsem znala postavy, prostředí i vztahy, a tak jsem se mohla do děje
mnohem rychleji dostat. Zas jednou to byla jízda a vypadalo to tak, že Sirantě
Jaxové není prostě souzeno vést klidný a spořádaný život. Když už doufala, že
se usadí a její jedinou povinností bude cvičení nové generace skokanů, zjistila,
že se hluboce mýlila. Tentokrát je jmenovaná velvyslankyní Konglomerátu a je
vyslaná na misi. Jenomže, jak to u ní je dobrým zvykem, tak se nic neděje tak,
jak je původně naplánováno a ona se dostane do fakt velikého nebezpečí a musí
čelit těžkým komplikacím. K tomu si připočtěte neobyčejnou nemoc, která se u ní
začíná projevovat, a je jasný, že ani druhý díl této sci-fi série nebude
nuda.
Tak jako u prvního dílu, skvěle jsem si u toho oddechla, bavilo mě to a i tady
se autorka drží svého osvědčeného způsobu psaní, kde je všechno nadávkováno v
té správné míře. Dokonce se jí povede přivést i nějaké nové postavy, které děj
skvěle oživí, doplní a sehrají důležitou roli v dobrodružstvích, které Siranta
bude zažívat. Romantická linka není pořád otravná, mužský hlavní hrdina občas
na facku, ale pořád se mi to líbí. Zhltla jsem to za pár dnů a myslím, že další
měsíc si nutně musím dopřát další díl.
Katarzyna Bony - Ganbare! Workshopy smrti
Ganbare! Workshopy smrti jsou reportáží, která
nám předkládá obraz Japonska, lidí, poměrů a následků pět let po ničivém
zemětřesení v březnu 2011, které bylo o síle 8,9 Richterovy stupnice tím
nejsilnějším zemětřesením v dosavadní historii Japonska. Jeho následkem
byly obrovské vlny tsunami (až 38 metrů), které zasáhly severovýchodní pobřeží
Japonska, zvláště prefekturu Mijagi v provincii Tóhoku. Došlo
k obrovským škodám, devastaci celých měst a o život přišlo přibližně 16
tisíc lidí, víc než 4 miliony domácností zůstalo bez elektřiny a bez vody 3,8
milionu. Zemětřesení se do historie zapsalo jako páté nejsilnější zemětřesení
v historii od roku 1900.
Knížka je složená ze dvou částí. V první
části se autorka zaměřila na samotné zemětřesení a tsunami, v té druhé
věnuje svou plnou pozornost havárii jaderní elektrárny Fukušima. Každá kapitola
tvoří samostatný příběh, poznáme různé
lidské osudy. Setkáme se například s člověkem, který se potápí, protože
doufá, že najde pozůstatky (aspoň kosti) svých blízkých, které by mohl
pochovat. Od dalšího se dozvíme zásady chování v případě zemětřesení, na
co si dávat pozor při vcházení do místnosti či kam je nejbezpečnější se
postavit. Nahlédneme do historie zemětřesení a tsunami Japonska, seznámíme se
s tradicemi, mentalitou lidí a díky tomu poznáme trochu blíž japonskou
kulturu, jejich tradice, to, čemu věří, jejich pověsti, bohy i strašidla. Zjistíme, v čem vlastně lidi
bezprostředně po katastrofě žili, ale i to, jak se postupně vyrovnávali
s faktem, že se mají vrátit k ,,normálnímu“ životu, ale i to, jak se
vyrovnávali se smutkem a ztrátou.
Je to
napsané skvěle a doporučuju to každému fanouškovi náročnějšího čtení, reportáží
a literatury faktu.
Okomentovat