pondělí 10. října 2016

A co když je skutečně nevinný?

Kdo čte můj blog pravidelně, tak velmi dobře ví, že Dominik Dán je jeden z mých nejoblíbenějších spisovatelů detektivek a vyšetřovatele Richarda Krauze bych si nejraději vzala za muže :D. Možná je to tím, že se jeho příběhy odehrávají ve slovenském prostředí - a to je mně skutečně blízké. Možná je to myšlením, řečí anebo poznámkami, které čtu mezi řádkami jeho detektivek. Protože žiji v Česku, mám radost, že také zde vychází jeho detektivky a nejsem o ně tak ochuzená. Při poslední jeho knize, kterou jsem četla v češtině, jsem byla zklamaná z překladu, který byl dle mého názoru hrozný. Nedávno mu vyšla novinka pod názvem Cela číslo 17 a já jsem se rozhodla, že dám českému překladu ještě poslední šanci. A jak to nakonec dopadlo?


Cela číslo 17 zachycuje příběh inspirovaný skutečnou událostí. Jde o vysokoškolského profesora matematiky Kamila Puskailera, který si už 4 roky odpykává trest za vraždu manželky. Její vražda se stala za podezřelých okolností, i když si Kamil nic pořádně z toho večeru nepamatuje, protože po oslavě narozenin byl mírně indisponovaný, je přesvědčený, že je nevinný. Ale důkazy hovoří proti němu. Nakonec je odsouzený na 13 let vězení. Začátky ve vězení prožívá velmi těžko, ale postupně si zvykne a  po pár letech mu osud přihraje na doučování matematiky syna ředitele věznice. Kamil je přesunutý do administrativy a tam zaznamená svůj příběh, který se shodou náhod dostane do rukou detektivovi z oddělení vražd, Richardovi Krauzovi. Ten má právě relativně dost volného času, a tak se spolu se svým parťákem, nenapravitelným sukničkářem, Josefem „Chosem“ Fišerem rozhodnou, že se na to kouknou.
Cela číslo 17 na Slovensku vyšla jako 5. díl série Naše město. Podle mého názoru je to jedna z nejlepších detektivek, kterou Dominik Dán napsal. Zpočátku sledujeme, prostřednictvím vzpomínek a zážitků, prolínáním současnosti a budoucnosti, příběh Kamila Puskailera. Tím se tato detektivka liší od ostatních dánovek, kde hned na scénu přichází naši oblíbení vyšetřovatelé oddělení vražd Našeho města. Ti v Cele číslo 17 nastupují až trochu později, po důkladném seznámení s příběhem vysokoškolského učitele. I vražda, kterou tentokrát budou řešit, není aktuální, ale stala se v minulosti za podezřelých okolností. A nebyl by to Richard Krauz, kdyby nechtěl zabránit tomu, aby nebyl zbytečně potrestaný nevinný člověk.
Zase jednou skvělý příběh z pera Dominika Dána, který má v sobě všechno, co má mít. Pořádně zamotaný příběh, který zase jednou vede na vysoká místa, humor, sarkasmus, emoce. Vtipné hlášky, které mě nejednou donutily se nahlas smát. Ono to ani jinak nešlo. Tento tým vyšetřovatelů je prostě plný sympaťáků, jejichž počínání je radost sledovat. A překlad byl tentokrát na jedničku. Na rozdíl od předcházejícího titulu Krev není voda, v této detektivce jsem nenašla jedinou chybu v překladu a za to Slovartu tleskám. I když za oběma překlady stojí stejný překladatel, jsem ráda, že se poučil ze svých chyb. Konečně důstojná dánovka pro české čtenáře. Ještě ta obálka by mohla být trochu hezčí. Ale to už je jenom detail. Stále je nejdůležitější obsah.
I když vím, že Dominik Dán má komplikovanou pozici hlavně mezi českými čtenáři, doporučuji dát mu určitě šanci právě Celou číslo 17. Je to jedna z jeho nejpovedenějších detektivek a věřím, že po přečtení budete nadšení, stejně jako já.  Už dávno se mi totiž nestalo, že by ve mně závěr detektivky vyvolal tolik emocí, jako se to povedlo Cele číslo 17.


Autor: Dominik Dán
Název: Cela číslo 17(2016)
Originál: Cela číslo 17(2007)
Vydal: Slovart
Počet stran: 264

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji knihkupectví Martinus.cz