V prvních dvou článcích jsem se
s vámi podělila o zážitky z Malé Fatry. Ale Malou Fatrou mé
červencové putování po slovenských horách neskončilo. Táta totiž přišel
s nápadem, abychom si dali jeden den oddechu doma na zregenerování a nabraní
sil a odjeli ještě na otočku do Nízkých Tater. Byla jsem nadšená a hned jsem
souhlasila. Tentokrát jsme vyrazili jenom my dva. A řeknu vám, vymyslel to
skvěle.
Zaparkovali jsme u stanice lanovky Krupová
(1084 m n. m.), která se nachází na jižní straně Chopku, a vyvezli se až
nahoru. Lanovka tam teď v létě jezdí každou půlhodinu a my jsme si tak
ušetřili hodně sil, které jsme pak využili později. U horní stanice mě zaujala
hromada kamení, na kterou jsem si prostě musela vylézt. Nevěděla jsem, co to
je, ale měla jsem pocit, že odtamtud bude hezký výhled. Jaké bylo mé
překvapení, když jsem na té (dobře bylo to větší a vyšší než hromada kamení,
ale působilo to na mě tak) hromadě kamení objevila cedulku s nápisem
Chopok. Tohle byl totiž skutečný vrchol Chopku (2023,6 m n.m.). A měla jsem
pravdu, byl odtamtud fakt hezký výhled. Takže rychle fotku u cedule, sednout si
na kraj, vyfotit nohy ve vzduchu s nádherným výhledem a utíkat za tátou, který
se už vydal stezkou po hřebeni, která byla tvořená velikými kameny, takže o
žádné vyhlazené dálnici po hřebeni nemohla být ani řeč.