čtvrtek 24. srpna 2017

Na otočku v Nízkých Tatrách

V prvních dvou článcích jsem se s vámi podělila o zážitky z Malé Fatry. Ale Malou Fatrou mé červencové putování po slovenských horách neskončilo. Táta totiž přišel s nápadem, abychom si dali jeden den oddechu doma na zregenerování a nabraní sil a odjeli ještě na otočku do Nízkých Tater. Byla jsem nadšená a hned jsem souhlasila. Tentokrát jsme vyrazili jenom my dva. A řeknu vám, vymyslel to skvěle.


Zaparkovali jsme u stanice lanovky Krupová (1084 m n. m.), která se nachází na jižní straně Chopku, a vyvezli se až nahoru. Lanovka tam teď v létě jezdí každou půlhodinu a my jsme si tak ušetřili hodně sil, které jsme pak využili později. U horní stanice mě zaujala hromada kamení, na kterou jsem si prostě musela vylézt. Nevěděla jsem, co to je, ale měla jsem pocit, že odtamtud bude hezký výhled. Jaké bylo mé překvapení, když jsem na té (dobře bylo to větší a vyšší než hromada kamení, ale působilo to na mě tak) hromadě kamení objevila cedulku s nápisem Chopok. Tohle byl totiž skutečný vrchol Chopku (2023,6 m n.m.). A měla jsem pravdu, byl odtamtud fakt hezký výhled. Takže rychle fotku u cedule, sednout si na kraj, vyfotit nohy ve vzduchu s nádherným výhledem a utíkat za tátou, který se už vydal stezkou po hřebeni, která byla tvořená velikými kameny, takže o žádné vyhlazené dálnici po hřebeni nemohla být ani řeč.



Náš plán byl jasný. Rozhodli jsme se vystoupit na nejvyšší vrchol Nízkých Tater Ďumbier (2043 m n.m.), zastavit se na Chatě Milana Rastislava Štefánika a pomalu sestoupit do stanice lanovky Kosodrevina, odkud jsme měli v plánu se svézt dolů k autu. I když to na mapě vypadalojako kousek cesty, zdání celkem klamalo. Byla to 16kilometrová procházka na celý den, která  nebyla místy vůbec jednoduchá, ale ty výhledy stály rozhodně za to! To byla tak neskutečná nádhera, že stejně nenajdu slova, která by to dostatečně věrně popsala. Vám asi nezůstane nic jiného, než si tam taky zajít. S tátou jsme skvělá turistická dvojka, umíme mluvit, oba dva milujeme focení, takže máme pochopení pro neustálé fotozastávky, ale umíme jít vedle sebe i potichu a oběma nám to vyhovuje. Díky němu mám k horám takový blízky vztah a jsem mu za to vděčná. Byl to skvěle strávený den a já zase zažila ten stejný pocit jako v Malé Fatře. Štěstí, radost a volnost.


 Ďumbier (v dálce Chopok)


táta na stezce

 Chata Milana Rastislava Štefánika




Uběhlo to hrozně rychle, ale já už teď plánuju další výlet. Moje nejbližší plány jsou v záři Norsko a Rychlebské hory, v říjnu Krkonoše a pak se uvidí, protože určitě vím, že chci #minveciviczazitku.